Výběr terapeuta je natolik náročná disciplína, že to leckoho úplně odradí od terapie. Jak a podle čeho si vybrat toho správného člověka? Tento přehledný a praktický manuál vám usnadní výběr dobrého terapeuta. Řekneme si, na jaká kritéria se dívat a jak je posuzovat. Manuál píši nejen jako terapeutka, ale především jako klientka koučinků a terapií, jíž jsem s přestávkami od roku 2012. Vyzkoušela jsem několik koučů a terapeutů, někdy jsem vybrala dobře, jindy jsem se úplně netrefila. Někdy jsem si chvíli myslela, že byl výběr dobrý, ale pak se ukázal opak. Čerpám tak ze svých úspěchů i chyb v této disciplíně. Doufám a věřím, že vám moje zkušenosti ušetří čas a peníze.
Tento článek si můžete také stáhnout jako PDF a v klidu přečíst offline.
Kritéria výběru a jak k nim přistupovat:
1. Vzdělání
Jako první asi každého napadne podívat se na vzdělání terapeuta. Jenomže hned uvidíte, že to není tak jednoduché na posouzení. Jak má obyčejný smrtelník vědět, jaký kurz či výcvik je dobrý? Který je známkou kvality? Je potřeba psychologie na Karlovce? Nebo zahraniční kurzy a výcviky?
Odpověď je, že žádná univerzita, výcvik ani školení neudělá z člověka dobrého terapeuta. Neznamená to ale, že na vzdělání nezáleží. Já osobně se na vzdělání dívám také jako na jedno z prvních kritérií. Posuzuji jej následujícím způsobem:
Dívám se především na to, zda má člověk kurzy a výcviky především prezenční, neb v poslední době se rozmáhá trend online kurzů a to opravdu není dobrá cesta. Může to být skvělý doplněk, ale pokud terapeutovo/koučovo vzdělání stojí na online kurzech, je to pro mě osobně stopka.
Vzdělávání by také mělo být dlouhodobé a pokud možno kontinuální až do současného okamžiku. Pozor na víkendové kurzy. Opět je to super doplněk, ale za jeden víkend se toho opravdu moc naučit nedá.
Terapeut, který se přestal vzdělávat před 10 lety, ve mně také nevzbuzuje důvěru. Raději si vyberu někoho, kdo na sobě pracuje stále a rozšiřuje si obzory. Jako každý obor se i terapie, psychologie a osobní rozvoj vyvíjí a já osobně očekávám od své(ho) terapeuta(ky), že má pro svůj obor vášeň a zajímá se o nové trendy. Nehledě na to, že poznání okolo lidské mysli a psychiky je už teď natolik široké, že je co se učit celý život i bez nových trendů.
2. Praxe
Délka praxe se nabízí také jako samozřejmé kritérium. Jak jsem napsala výše, žádný kurz dobrého terapeuta nevyrobí, opravdu dobrým se terapeut stává až praxí. Ale taky ne každý terapeut. Zdaleka není pravda, že kvalita terapeuta roste úměrně délce jeho praxe. Můžete dělat jednu věc pořád stejně špatně třeba 40 let.
Jako psychicky zdravý člověk řešící více méně „kosmetické vady“ své psychiky bych se nebála ani terapeutů s kratší praxí. Zvláště pokud bych chtěla ušetřit peníze, či si terapii jen tak vyzkoušet. Daleko víc může záležet na osobnosti terapeuta, na jeho energii, hodnotách a také na talentu. Začínající terapeut má také tu výhodu, že se bude více snažit být vám dobrým terapeutem. Bude chtít spokojeného klienta a dobré reference, aby mohl rozvíjet svou praxi, svou klientelu. Bude mít na vás také více času. Nebudete pro něj jenom další v řadě, který když nepřijde, tak se nic neděje. Za méně peněz můžete dostat tzv. „hodně muziky“.
Naopak pokud řešíte skutečné deprese, berete už třeba i antidepresiva, nebo jste na něčem závislí (ať už jde o alkohol či sociální sítě…), zkrátka pokud řešíte vážný problém, budete potřebovat zkušenějšího člověka. V tom případě bych asi terapeuta, který má pod 10 let praxe, nevolila. Praxe sama o sobě nezaručí kvalitu, ale svou nezastupitelnou roli pochopitelně má a je důležitá.
3. Terapeutův vlastní rozvoj a supervize
Mnohem důležitější než vzdělání a praxe je to, jakým způsobem terapeut dokáže reflektovat svoji práci a zlepšovat se. Ten, kdo si žije ve své bublince a nenechá si do své práce od nikoho kecat, bude dost možná ten, který dělá desítky let totéž pořád stejně blbě.
Terapeut by měl využívat supervize a/nebo sám chodit na terapie. Zkrátka by měl být v kontaktu se svými kolegy a neustále přehodnocovat svoji práci. Po zkušenostech považuji toto za kritérium číslo 1. Zjistěte si proto, jak terapeut rozvíjí sám sebe a jak hodnotí a posouvá svoji terapeutickou praxi. Využívá supervize? Konzultuje svou práci s kolegy? Má svého terapeuta?
Pokud je to brouk pytlík, který všechno ví a dělá nejlépe a všichni ostatní jsou pro něj póvl, rychle pryč.
4. Metody a techniky
Záleží na konkrétní metodě, kterou ten který terapeut používá? Ano, ale spíše okrajově.
Chcete-li se více zabývat tím, která technika se kdy nejlépe hodí, doporučuji článek „Jak si vybrat nejlepší metodu seberozvoje“. Obsahuje také test, kde můžete ideální metodu sami pro sebe zjistit (pouze orientačně). Touto tématikou se více zabývá integrální psychologie Kena Wilbera (z níž článek čerpá).
Dle mého skromného názoru je ale tato informace poněkud podružná. Fungují všechny metody a techniky. Daleko víc záleží na osobnosti terapeuta, na jeho schopnosti vás neposuzovat, na jeho hodnotách a postojích.
5. Věk a životní zkušenost terapeuta
Často se setkávám s názorem, že terapeut musí být starší než klient a mít více zkušeností, nejlépe ve stejné problematice, jakou klient přichází řešit. Osobně si myslím, že je to hloupost. Jedná se o záměnu terapie za mentoring. Terapeut není mentor.
Nehledejte v terapeutovi jakéhosi předskokana svého života. Nikdo takový neexistuje. Nikdo nebude mít stejnou zkušenost jako vy. Nikdo nikdy nebyl přesně v té stejné situaci. Nikdo tak neví za vás, co je pro vás nejlepší. Úkolem terapeuta není vědět za vás a radit vám. Naopak!
Jako klientku mě často nejvíce posunuli právě lidé, kteří nerozuměli tomu, co řeším, a já jsem jim to musela podrobně vysvětlit. Člověk tak odhalí, čemu všemu ve svých vlastních myšlenkách nerozumí. Co všechno vlastně nedává smysl ani jemu samotnému. Bez „hloupých“ otázek bych na to nikdy nepřišla.
Někdy může být naopak mladá energie a trochu naivity to, z čeho zrovna potřebujete čerpat, abyste se nakopli. Jindy zase oceníte životní moudrost staršího člověka. Nic není špatně. Na věku prostě tolik nezáleží.
Na životních zkušenostech záleží více, leč opět neplatí, že čím více, tím lépe. Ze všeho nejvíc záleží na tom, jak člověk svou zkušenost dokázal reflektovat. Jak dokázal změnit sám sebe, jaký posun dokázal udělat, jak moc se dokázal naučit ze svých vlastních chyb. Někdo udělá obrovský posun i za 2 roky. Tedy opět se dostáváme k tomu, že nejdůležitější je, jak na sobě sám terapeut pracuje, nikoli kolik je mu let.
Pochopitelně, pokud vedle sebe postavíme dva lidi, kteří na sobě intenzivně pracují celý svůj dospělý život, a jednomu bude 30 let a druhému 60, pak ten 60letý bude bezpochyby moudřejší. I tak ale může mít ten mladý kvality, které vy zrovna potřebujete více, než zkušenosti staršího.
6. Osobní sympatie
Musí vám být terapeut příjemný? Nemusí. Mě to občas táhne právě k lidem, kteří mě něčím iritují. Terapie nemá být hlavně příjemná. Terapie vás má především posunout, pomoci vám vyřešit vaši sadu problémů. Terapeut není váš kámoš. Tedy neměl by být. Paradoxně člověk, který vás už od pohledu něčím s*re, vás může posunout nejvíce. Nejspíš totiž bude mít něco, co vy nemáte a potřebujete to…
Leč ne každý je masochista a tak si možná raději vyberete někoho, kdo je vám už od pohledu sympatický. I to je v pořádku a i já jsem si některé své terapeuty a terapeutky vybrala tzv. „po ksichtu“. Někdy to bylo dobře a jindy ne. Na osobních sympatiích tedy prostě nezáleží. Není to relevantní parametr.
Dávejte si pozor, když si vybíráte terapeuta opačného pohlaví než jste vy (nebo stejného pohlaví v případě, že jste homosexuálně orientovaný/á), na přitažlivost. Rozhodně není žádoucí, aby vám byl váš terapeut či terapeutka až příliš sympatický/á. Nechcete-li řešit zbytečný problém navíc, vyberte si někoho, kdo se vám až tak nelíbí. Chemie je potvora a umí člověku zavařit. Pozor na to.
7. Intuice
To nejdůležitější nakonec. Většina z nás velmi dobře podvědomě cítí, co zrovna potřebuje. Říká se tomu intuice. Ta by měla mít ve výběru terapeuta/terapeutky hlavní a konečné slovo. Nejprve si racionálně zhodnoťte všechna předchozí kritéria, pak to nechte den dva uležet a nakonec se rozhodněte intuitivně, ke komu vás to momentálně nejvíce táhne, kam máte chuť jít. Čím víc se vám podaří svou intuici slyšet a vyslyšet, tím lepší volbu sami pro sebe uděláte.
Každý člověk vám má co dát a vaše podvědomí umí úplně nejlépe vycítit, co a od koho zrovna teď potřebujete. Nakonec mnohem důležitější než certifikáty, délka praxe či životní zkušenost je to, jaký terapeut je jako člověk, jakých hodnot je nositelem, jaký obraz vás samých vám dokáže ukázat. Zkrátka parametry, které nemáte jak racionálně zjistit předem. Vaše podvědomí je ale umí vycítit. Proto považuji intuici za naprosto zásadní při výběru terapeuta.
Stejně tak je dobré intuici poslechnout, když vám říká, kdy je potřeba terapeuta změnit nebo terapii ukončit. Někdo vám má co dávat po několik let, někdo svůj potenciál vůči vám vyčerpá za pár měsíců. Intuitivně poznáte, kdy jste od svého terapeuta dostali celý „dárek“ a kdy je potřeba terapii ukončit, nebo přejít jinam. Racionální mysli to obvykle dojde o mnoho měsíců později.
Jak hodnotit první sezení?
Vybrali jste si terapeuta a absolvovali první sezení. Jste plní dojmů a možná se ptáte sami sebe : „Vybral/-a jsem si dobře?“
Jak tedy hodnotit první sezení:
Po prvním sezení nejspíš nedojde k žádné dramatické změně ve vašem životě, ale ani ve vašem vnímání. Nečekejte od svého terapeuta zázraky. Přesto můžete už po prvním sezení zhodnotit, jestli jste si vybrali dobrého terapeuta/terapeutku. Doporučuji se zaměřit na následující 3 kritéria:
1. Neposuzující postoj
Cítili jste se svobodní a neposuzovaní? Nedostali jste ani pozitivní ani negativní zpětnou vazbu na svoji osobu? Cítili jste, že můžete říct cokoli? Cítili jste se být v pořádku? Až podezřele v pořádku?
Vytvoření neposuzujícího prostoru, ve kterém můžete být takoví, jací doopravdy jste, aniž byste byli hodnocení, je naprostý základ terapie. Pokud jste na prvním sezení dostali nevyžádané rady, či hodnocení (ať už bylo negativní nebo pozitivní), pak nebylo neposuzující prostředí dodrženo. Já osobně bych v takové terapii nepokračovala.
Pro někoho je neposuzující postoj terapeuta znejišťující, protože jsme zvyklí dostávat od druhých názory a jsme nesví z toho, když nám někdo svůj názor nedá najevo. Jako by svůj názor tajil nebo co… Ne, terapeut tam není proto, aby vás hodnotil. Takže pokud to nedělá, je to dobře. Zvykněte si na to. Terapeut/ka nemá názor na váš život, na vaši osobu, na vaši situaci…
Ne každý je schopen neposuzující prostředí hned na prvním sezení opravdu využít a to je v pořádku. Často soudíme sami sebe tak tvrdě, že neposuzujícímu prostředí hned nevěříme. To nevadí. Důvěra a větší otevřenost přijde časem. Důležité je zhodnotit si, zda tam ten neposuzující prostor byl. Bez něj totiž žádná skutečná terapie nemůže proběhnout.
2. Otevřené otázky a zvídavost
Kladl/a vám terapeut/ka otevřené otázky? Tzn. takové otázky, na které se nedá odpovědět „ano“ nebo „ne“, ale které vyžadují rozvinutou odpověď? Byl/a zvídavý/á? Zajímal/a se o vás? Snažil/a se vás pochopit?
Uzavřené otázky jsou manipulativní. Na prvním sezení by většinou neměly vůbec zaznít, nebo jen velmi výjimečně. Většina otázek by měla být otevřených, tzn. že od vás budou vyžadovat rozvinutou odpověď celou větou nebo více větami. Jsou to otázky, které vás rozpovídají. Pokud jste dostali mnoho uzavřených „ano-ne“ otázek, je to přinejmenším podezřelé a ukazuje to na neprofesionalitu terapeuta.
Stejně tak by terapeut neměl dokončovat věty za vás, a to ani když se nemůžete vymáčknout. Neměl by přemýšlet za vás a neměl by dělat rychlé závěry o vaší situaci. Měl by být zvědavý a zvídavý a nikam vás nesměrovat. Určitě ne na prvním sezení. Neměli byste se cítit kamkoli tlačeni, i kdyby to mělo být pro vaše dobro. Na prvním sezení toho terapeut ví ještě velmi málo o vašem dobru.
3. Uvědomění
Došlo vám během terapie něco? Dostali jste nějakou novou informaci o sobě? Uvědomili jste si další a pro vás nové souvislosti ve vašem životě?
Jednou z důležitých funkcí terapie je rozšiřovat své uvědomování toho, co, jak a proč děláte. Někdo si souvislosti uvědomuje snáz, někdo hůře. Možná si něco uvědomíte až druhý, třetí den po terapii. Prostě vám to dojde o něco později. I to je v pořádku a je to pravděpodobně efekt terapie.
Pokud si od prvního sezení už začínáte uvědomovat nové souvislosti, nové CO, JAK a PROČ ve svém životě, pak jste si vybrali dobrého terapeuta a terapie bude jistě účinná. Pokud vám ale zatím nic nového nedošlo, neznamená to nutně, že terapie nebyla a nebude efektivní. Vydržte 3-5 sezení, než budete hodnotit.
Hodnocení terapie po 5 sezeních
Nemá smysl pokoušet se hodnotit spolupráci s terapeutem dříve než po 5 sezeních. Terapie je dlouhodobá práce na sobě. Problémy které jste si „pěstovali“ desetiletí života se nevyřeší za pár hodin. Proto přistupujte k hodnocení opatrně a hodnoťte nejdříve po 5 sezeních.
Já osobně jsem například psala své nynější terapeutce hodnocení na web až po 9 sezeních. Dříve jsem si hodnotit netroufla. Teprve po tomto počtu sezení jsem si byla docela jistá, že jsem udělala dobrou volbu, a mohla jsem tak napsat pozitivní referenci, za níž si o 30 sezení později pořád stojím a nenapsala bych ji jinak.
Opět tedy nabízím kritéria, na které je dobré se zaměřit. Budou se v mnohém krýt s hodnocením po prvním sezení, jen po 5 terapiích o nich budete mít přesnější obrázek.
1. Neposuzující postoj
Neposuzující postoj by měl terapeut udržovat po celou dobu terapie, ne jen na prvním sezení. Děje se to? Neměli byste dostávat kritiku, ale ani příliš mnoho pochval a povzbuzení. Ideálně byste neměli dostat ani pozitivní zpětnou vazbu na to, co na terapii říkáte. Neměli byste se dovědět terapeutovy názory.
Je možné, pokud jste hodně nesebevědomí nebo hodně tzv. „na dně“, že terapeut použije pozitivní hodnocení jako nástroj, aby vás trochu zvedl a vybudil k prvotní akci. Postupně by od něj ale měl upouštět, abyste se na jeho pozitivní zpětné vazbě nestali závislí.
2. Otevřené otázky
Otázky na ano-ne nejsou v terapii úplně zakázané, leč měly by stále převažovat otázky otevřené, které vyžadují odpovědi celými větami či souvětími. Terapeut by měl zůstávat v postoji zvědavosti a zvídavosti a zajímat se o vás. Nikam vás netlačit ani uzavřenými otázkami, ani radami a vlastními závěry o vás. Hlídejte si, že toto prostupuje všemi sezeními.
3. Uvědomění
Po 5 sezeních byste si již měli uvědomovat nové souvislosti ve svém životě. Měly by začít vyvstávat důvody vašich problémů, spojitosti mezi minulostí a současností, nebo mezi různými životními oblastmi. Zkrátka by vám už mělo vystoupat do vědomí něco nového. Něco, co jste sice celou dobu nějak tušili, ale až teď to dokážete pojmenovat a říct vlastními slovy.
Nemáte-li po 5 sezeních stále žádné nové uvědomění, je něco špatně. Mluvte o tom se svým terapeutem. Možná jste si jen nevšimli, že se nějaké nové souvislosti objevily. I to se stává a je to v pořádku. Vůči sobě samým míváme občas velkou slepotu.
Může se ale taky stát, že opravdu k žádnému novém uvědomování nedochází a to je potom důvod v terapiích nepokračovat. Nejsou-li uvědomění, nemůže být ani změna.
4. Změny v myšlení a cítění
Po 5 sezeních ještě neočekávejte nějaké převratné změny ve vnějším světě. Mohou se už objevit, ale spíš se projeví později. Zatím byste měli pozorovat, že se začínáte jinak cítit a jinak přemýšlet. Tzn. že se pomalu mění váš vnitřní svět. Možná už jste se dokázali i zachovat jinak v nějaké situaci, byť by to byla drobnost. To je pak vaše terapie super-efektivní.
Nejste-li si jistí tímto posunem v myšlení a cítění, zkuste s terapeutem mluvit o něčem, o čem jste mluvili na prvním sezení a proberte s ním, jaké změny se udály ve vašem myšlení a v pocitech. Zkuste přijít společně na to, jestli tam nějaký posun ve vnímání je.
Opět se může stát, že jste si své změny jenom nevšimli. Proto, když ji nevidíte, proberte to se svým terapeutem/terapeutkou. Buď vám pomůže si změny uvědomit, nebo zjistíte, že se opravdu nic nezměnilo. V takovém případě bych zvažovala výměnu terapeuta, nebo bych minimálně přehodnotila způsob práce s tím stávajícím. Možná bude stačit o tom mluvit a najdete společně způsob, jak změny odstartovat.
Je lepší komunikovat se svým terapeutem/terapeutkou vaše případné pochybnosti o efektivitě terapie, než hned měnit terapeuta. Taková komunikace prověří otevřenost a profesionalitu vašeho terapeuta a umožní mu lépe pochopit vaše potřeby a očekávání. Proto si na svého terapeuta nejprve postěžujte jemu samotnému. A teprve když to nedopadne na úrodnou půdu, hledejte někoho jiného. Zvláště pokud jste již absolvovali (a zaplatili) 5 sezení, nevyhazujte tuto investici hned do koše.
5. Intuitivní dobrý pocit
Jaký je váš „gut-feeling“ (pocit v žaludku)? Máte z terapie celkově dobrý pocit? Zdá se vám, že vám to pomáhá cítit se lépe, lépe se vypořádávat s problémy, přibližovat se ke svým cílům, byť třeba pomalu? Když vypnete racionální mozek, co vám říká vaše intuice? Je to ono, nebo je potřeba hledat dál?
Vaše intuice je opět tím ultimátním zdrojem, který umí zhodnotit, zda vámi zvolená terapie má smysl.
Dávejte si ale pozor, abyste dokázali odlišit intuici od svých projekcí a strachů. Někdy můžete mít z terapie špatný pocit právě proto, že terapeut tzv. uhodil hřebíček na hlavičku, tnul do živého, trefil jádro vašeho problému. Klade vám nepříjemné otázky a nenechá vás utéct k pomlouvání všech okolo a do pozice oběti. To může být nepříjemné, ale je to v zásadě dobře. Neutíkejte z terapie ze strachu čelit svým problémům!
Opět platí pravidlo, že je dobré s terapeutem/terapeutkou mluvit o svých pochybnostech. Máte-li intuitivní pocit, že terapie nefunguje tak, jak má, řekněte to přímo svému terapeutovi. Pomůže vám to rozpitvat a zjistit, zda je za tím nějaký váš strach, nebo se mu opravdu nedaří naplnit vaše očekávání. Zjistíte, zda jsou vaše očekávání reálná. A také zjistíte to nejdůležitější – jak se váš terapeut staví ke kritické zpětné vazbě. Jak dokáže zachovat odstup a neposuzující postoj i v takové situaci. To je ta největší zkouška profesionality, jaké jej můžete podrobit.
Doufám, že vám výše popsaná kritéria pomohou dobře si vybrat svého terapeuta nebo terapeutku a zhodnotit hned ze začátku, zda spolupráce funguje dobře.
Zároveň je to takové moje memento, kterým se řídím při terapiích, které svým klientům poskytuji já. Pokud by vás vaše intuice nakonec zavála za mnou, neváhejte tento dokument použít na mě.
Bližší informace o terapiích se mnou se dozvíte TADY.
Objednat se můžete přímo zde:
(objednání tímto formulářem je nezávazné, stane se závazným po oboustranném potvrzení konkrétního termínu.)
Nebo mi napište email na radka@innereverest.cz, případně zprávu na +420 602 437 041 (SMS, WhatsApp, Signal). Ráda Vás objednám na úvodní sezení v Praze Braníku nebo online.
Pokud máte stále málo informací o terapiích a o tom, jak fungují, tak si vás dovolím odkázat na rubriku „Jak funguje terapie“ na blogu Inner Everest.
