Terapie, koučink, mentoring… Jaký je v tom rozdíl?

Terapie, koučink, mentoring… Co je co? Jak se v tom vyznat?

Mnoho lidí má představu, že všechny tyto disciplíny jsou v podstatě totéž. Že jde o jakési vedení od autority, která něco ví lépe než klient. Pravda je taková, že ač se mohou překrývat, tak jsou to velmi odlišné obory a každý z nich má své specifické využití. Vést z pozice autority například může jen mentor, zatímco terapeut i kouč by se měli vedení vyvarovat. Udělejte si tedy pořádek v tom, kdy kterého specialistu využít a co od něj očekávat či vyžadovat. Abyste zbytečně nevyhodili peníze za něco, co vůbec nehledáte. Abyste snáze poznali opravdového odborníka, který ví, o čem mluví. Abyste uměli poznat břídila, co si plete pojmy s dojmy.

Mentoring = vedení, rady, učení, vzor

Hledáte-li vedení, najděte si mentora. Mentor své klienty vede, ale vede je vždy jen v konkrétní a předem dobře definované – nejčastěji pracovní – oblasti. Například kdybych se rozhodla začít prodávat nemovitosti, najdu si někoho, kdo v tom má dlouholetou praxi, zkušenosti a znalosti, a budu od něj chtít nasát jeho know-how. Pokud bude s vedením souhlasit, stane se mým mentorem a bude mi radit, jak mám psát inzeráty, jak zacházet se zájemci, jak řešit jejich nejrůznější námitky, co je potřeba udělat v které fázi prodeje, apod. On bude svou zkušeností daleko přede mnou a tudíž mě povede.

Já se budu ze všech sil snažit jeho rady aplikovat v praxi, budu s ním sdílet své zkušenosti a korigovat to, jak to dělám. Už s ním ale nebudu probírat například svoje manželství. Mentoring se totiž týká určité oblasti – v našem příkladu se týká prodeje nemovitostí. A ničeho jiného.

Může se stát, že ačkoli budu do puntíku respektovat a aplikovat mentorovy rady, stejně se mi nebude dařit tak dobře, jako jemu, nebo se mi dokonce nemusí dařit vůbec. Můžu se dostat do situace, že dělám všechno tak, jak mi říká, a stejně to nefunguje. Vyjdeme-li z předpokladu, že není chyba na straně mentora a že tento opravdu ví, co dělá, budu muset hledat problém u sebe. A v tom mi může pomoci terapeut.

Terapie = sonda do podvědomí bez rad a bez vedení

Terapeut z logiky věci není realitní makléř. Je terapeut. Možná nikdy neprodával ani svůj byt, ani chatu nebo garáž. Ale bude umět pochopit strukturu mého myšlení při mojí práci. Pomůže mně samotné tuto strukturu pochopit a hlavně změnit tak, aby mi lépe sloužila v dosažení mého cíle.

Terapeut se mnou prozkoumá, jak to v podstatě dělám, že se dostávám do problémů, a proč to dělám. Třeba si díky němu uvědomím, že se příliš bojím odmítnutí a kvůli tomuto strachu naslibuju klientům nemožné. A pak se to otáčí proti mně, protože klienti jsou logicky naštvaní, že nedostali to, co jim bylo slíbeno. A možná zjistím, že mě v dětství odmítali moji rodiče, když jsem neuměla naplnit jejich přehnaná očekávání. A proto teď nejsem schopná někomu říct, že něco není reálné.

Takto hluboko k příčině problému se s mentorem nedostanu, protože mentor je odborník ve své oblasti (v našem případě v prodeji realit), nikoli ve fungování lidského podvědomí.

Mentoring a terapie se mohou částečně překrývat

Hranice pochopitelně není zcela ostrá. Realitní makléř může mít určité znalosti o fungování podvědomí a může mě navést na to, že můj problém pramení ze strachu říct klientovi ne. Terapeut může trošku rozumět realitám. Třeba dělal makléře, než se rozhodl pro dráhu terapeuta, nebo prodával několik svých vlastních nemovitostí, případně má blízkého kamaráda makléře, se kterým se o práci baví…. Může tak rychleji pochopit, kde je problém a lépe navázat na mentora. Ani jeden ale nemůže zcela nahradit druhého. Terapeut vás nenaučí prodávat domy a mentor vám neodblokuje strach z odmítnutí z dětství.

Přesah do jiných oborů může být plusem, ale i mínusem. Terapeut, který rozumí realitám, rychleji pochopí můj problém, ale na druhou stranu ten čas, který věnoval porozumění oblasti realit, mohl věnovat raději prohloubení terapeutického vzdělání. A tak může být zase terapeuticky „pozadu“ oproti jinému kolegovi, který o realitách neví ani zbla, neb je 100% zanořen do terapie. Záleží na každém klientovi, zda mezioborový přesah oceňuje, nebo má raději úzkou specializaci. Každé má něco do sebe.

Mentoring a terapie se nevylučují, ale doplňují

Mentor, jak už bylo řečeno, mě povede a bude mi dávat rady. Terapeut mi rady dávat nebude. Terapeut mi bude klást spoustu otázek, hledat se mnou příčinu problémů a tu pak řešit terapeutickými metodami. Nebude mi radit „nebojte se říct klientovi ne.“, protože taková ráda je úplně k ničemu.. Neboj se, nebuď nervózní, uklidni se… To jsou všechno rady k ničemu, protože jsou obvykle nesplnitelné na povel. Abych se dokázala v tomto případě nebát, potřebuju svůj strach odblokovat terapií.

Může se tedy stát, že abych mohla něco opravdu dobře dělat, budu potřebovat mentora i terapeuta. Případ s prodejem realit jsem si vymyslela a tuto ambici nemám. Ale mám-li vzít příklad ze svého vlastního života, kdy jsem potřebovala zkombinovat učitele (což je de facto mentor) a terapeuta, tak je to v případě zpěvu. Měla jsem z dětství blok a styděla jsem se zpívat před lidmi. I před jedním člověkem. Kvůli tomuto bloku jsem taky nikdy moc nezpívala a tudíž jsem nevěděla, jak u toho dýchat apod… S terapeutkou jsem tedy řešila svůj strach, zatímco jsem chodila na lekce zpěvu a učila se techniku od své učitelky. Bez terapeutky bych možná ani nešla na první lekci zpěvu. Bez učitelů zpěvu bych se nikdy nenaučila řádně dýchat, frázovat, intonovat apod. A bez terapeutky bych si pak zpívala jen sama pro sebe ve sprše nebo v autě.

Terapeut vám tedy pomůže najít podvědomé příčiny vašich nezdarů, vysvětlit záhady, proč se vám něco nedaří, i když pro to děláte všechno, odblokovat strachy, přepsat negativní zážitky z dětství i dospělosti… Může vám pomoci oddělit sebe sama od toho, co jste převzali od druhých, najít svou přirozenost a žít s ní v souladu, což nezřídka vyžaduje kus odvahy… Udělá to všechno bez toho, aby vám radil či hodnotil vás nebo vaše chování. Rady a hodnocení od mentora či učitele jsou v pořádku, od terapeuta v pořádku nejsou a dají se považovat za manipulaci.

Kde v tom má místo koučink?

Dosud jsme se nezmínili o koučinku, který je přitom v profesním prostředí poměrně rozšířený, mnohem více než zmíněná terapie. K čemu tedy je koučink?

Koučink spočívá též v kladení otázek, podobně jako terapie. Dalo by se říci, že koučink i terapie mají společný základ. Tím základem je neposuzující prostředí a to, že jak terapeut, tak kouč by měli zůstávat vždy krok za klientem a neměli by ho vést či směrovat konkrétním směrem. Místo toho by jej měli podporovat, aby si svůj směr určil sám, pak se tím směrem vydal a vydržel na cestě dostatečně dlouho, aby měl šanci dosáhnout kýžených výsledků (které si též sám určil).

Rozdíl tkví v tom, že v koučinku se zabýváme výhradně současností a budoucností, zatímco v terapii jdeme i do minulosti. Kouč s vámi bude řešit:

• Co byste chtěli do budoucna dosáhnout, kde se vidíte za 3, 5, 10 let.
• Zda máte své cíle správně nastavené tak, aby byly splnitelné.
• Kde stojíte dnes.  Jaká je vaše situace, jaký problém potřebujete pustit, čeho se potřebujete zbavit.
• Jak se z dobu A (dnes) do bodu B (v budoucnosti) dostanete, jaké jsou dílčí kroky.
• Jaké schopnosti potřebujete, abyste svých cílů dosáhli.
• Které z těch schopností už máte (popř. jsou techniky, jak ty schopnosti zaktivovat a přenést do jiného kontextu).
• Které schopnosti vám chybí a jak je získáte.
• Atd.

Kouč vás také doprovodí na cestě k vašim cílům a průběžně s vámi bude řešit, jak se vám daří. Proč jste například nesplnili nějaký úkol, který jste si sami dali. Nebo v čem jsou vaše dílčí výsledky odlišné od vašich očekávání a jestli je potřeba tato očekávání nějak upravit, nebo změnit postup…

Pokud se například zaseknete na tom, že se něco bojíte udělat, kouč s vámi bude hledat cestu, jak ten strach překonat. Například když se budu bát říct „ne“ klientovi, můžu si dát za úkol nejprve odmítnout kamaráda nebo partnera v něčem ne příliš podstatném, abych si to vyzkoušela v bezpečném prostředí.

Naproti tomu terapeut, když narazí na nějaký váš strach, bude spíše hledat jeho původ v minulosti a řešit jeho příčinu. Ale záleží to také na konkrétní terapeutické metodě.

Koučink a terapie se částečně překrývají. Některé koučinkové školy využívají ke koučování části kognitivní terapie. Tyto školy mívají v názvu „neuro“ nebo „brain“. Používají techniky změny vnímání (=kognice). To znamená, že vám například pomohou změnit vaši vizuální představu odmítnutí (třeba když vás děsí obraz vaší naštvané matky, když jste něco provedli v dětství), nebo rozpustí pocit, který takové odmítnutí vyvolává. Vždy se ale řeší aktuální situace, ne její původ v minulosti.

Takto funguje i NLP koučování (NLP = NEURO lingvistické programování, takže obsahuje „neuro“). NLP zahrnuje jak koučovací, tak terapeutické metody. Ty koučovací mění vnímání aktuální (nedávné) situace a pomáhají překonat podobné situace v budoucnosti. Terapeutické techniky pak umožňují najít a změnit příčinu potíží v minulosti. Přepisují tzv. limbický otisk událostí ve vašem mozku. Užitečnost jednoho nebo druhého přístupu závisí na konkrétním člověku, jeho aktuální situaci a na charakteru problému, který chce řešit. Účinné bývá také koučink a terapii propojit.

Naopak některé terapeutické metody zase více připomínají koučink, protože nejdou tolik do minulosti, nepřepisují minulé události a některé se vyloženě zaměřují na změnu chování (behaviorální terapie). Opět zde tedy není ostrá hranice. Už proto, že jak koučink, tak různé terapeutické směry čerpají ze stejného poznání psychiky člověka.

Jaký je tedy rozdíl mezi koučinkem a terapií?

Obecně se dá říci, že koučink je více zaměřený na konkrétní cíl a na výkon. Proto se více používá v byznysovém prostředí. Terapie je naopak hlubší – dokáže se dostat k příčinám a ty vyřešit. Díky tomu má dlouhodobější efekt, ale taky často celý proces déle trvá. I v koučování je více různých přístupů a škol, nicméně terapie je ještě mnohem rozvětvenější a různé (psycho)terapeutické školy k terapii přistupují mnohdy zcela odlišným způsobem. Jednotlivé (psycho)terapeutické školy na sebe mnohdy nenavazují, ale naopak vznikají v reakci na limity a nefunkčnosti jiných škol. I proto mezi sebou občas soupeří.

Jak se v tom vyznat a jaký směr si tedy zvolit – o tom jsem psala již dříve v jiném článku a dokonce jsem na to vytvořila orientační test, který vám může pomoci k základnímu nasměrování.

Pokud bych to měla vzít hodně z rychlíku, tak koučink si zvolte v případě, kdy se nechcete bavit o dětství, chcete sledovat konkrétní cíl po určitou dobu a máte rádi logiku a racionálnost. Terapii zvolte tehdy, máte-li chuť se pustit více do hloubky problémů a k jejich příčinám v dětství, když vás sužují nepříjemné zahlcující emoce, když si konkrétní cíl nedokážete nastavit, nebo když vám v minulosti koučink k dosažení vašich cílů nepomohl. Koučink je tím, že se nezabývá minulostí, omezenější a tak v některých případech nemusí stačit. U závažných potíží typu úzkostí a depresí je pak volba jasná, tam je potřeba terapie.

Stručné a jasné shrnutí na závěr

• Mentor vede klienta v určitém oboru k určitým cílům, učí jej konkrétní dovednosti, dává rady, je autoritou, ale jen v daném oboru. Může mít přesah do terapie nebo do koučování. Nicméně není kouč ani terapeut a jakmile s klientem narazí na podvědomé a/nebo osobní záležitosti, měl by v těchto záležitostech předat žezlo koučovi nebo terapeutovi. Přičemž nadále může zůstat mentorem v daném oboru.
• Kouč klienta nevede. Nedává rady, nehodnotí. Klade otázky a nepředjímá odpovědi. Pomáhá klientovi nastavit si cíle podle sebe a k těmto cílům systematicky jít. Používá k tomu paletu koučovacích technik podle konkrétní koučovací školy, ale neřeší traumata z minulosti.
• Terapeut též klienta nevede, neposuzuje, nehodnotí, nedává rady a nepředjímá odpovědi na otázky. Stejně jako kouč vytváří neposuzující prostředí. Také pomáhá klientovi najít, co chce, ale na rozdíl od kouče může po cestě ke splnění těchto cílů a přání řešit i traumata z minulosti, pokud jsou překážkou. Terapeut by se neměl babrat v minulosti a v traumatech jen tak „z plezíru“, ale vždy ve funkci nějakého budoucího cíle klienta.

Spolupráce s mentory, kouči i terapeuty může být velmi přínosná a může urychlit dosažení cílů a ušetřit člověku léta trápení. Je ale potřeba si dobře vybrat konkrétního profesionála, a na to je potřeba mít základní znalosti o těchto oborech. Po přečtení tohoto článku máte snad větší přehled o tom, kdo co má dělat.

Pokud byste se chtěli vzdělávat dál, doporučuji vám prostudovat další články, například o rizicích terapie, o rychlých výsledcích za jedno sezení (singl session cure), nebo o tom, jak je to s tím vedením a proč terapeuti a koučové vést nesmí.