Terapie, koučink, mentoring… Jaký je v tom rozdíl?

Jaký je rozdíl mezi terapií a koučinkem? A co je to mentoring? Jak se v tom vyznat?

Mnoho lidí si myslí, že všechny tyto disciplíny znamenají totéž. Vnímají je jako vedení od autority, která údajně ví víc než klient. Ve skutečnosti se mohou v některých bodech překrývat, ale každá z nich funguje jinak a slouží k jinému účelu.

Vést z pozice autority například může jen mentor, zatímco terapeut i kouč by se měli vedení vyvarovat. Udělejte si tedy pořádek v tom, kdy kterého specialistu využít a co od něj očekávat či vyžadovat. Je důležité vědět, jaký je rozdíl mezi terapií a koučinkem, abyste zbytečně nevyhodili peníze za něco, co vůbec nehledáte.

Mentoring = vedení, rady, učení, vzor

Hledáte-li vedení, najděte si mentora. Mentor své klienty vede, ale vede je vždy jen v konkrétní a předem dobře definované – nejčastěji pracovní – oblasti.

Kdybych se rozhodla prodávat nemovitosti (jen jako příklad, stejný princip platí pro jakoukoli profesi), vyhledám člověka s dlouholetou praxí, zkušenostmi a znalostmi. Požádám ho, aby se se mnou podělil o své know‑how. Pokud vedení přijme, stane se mým mentorem a ukáže mi, jak psát inzeráty, jak jednat se zájemci, jak reagovat na jejich námitky a co přesně dělat v jednotlivých fázích prodeje. On bude svou zkušeností daleko přede mnou a tudíž mě povede.

Budu se co nejvíc snažit uplatňovat jeho rady v praxi, sdílet s ním své zkušenosti a upravovat podle nich svůj postup. Nebudu s ním ale řešit třeba své manželství. Mentoring se totiž zaměřuje jen na jednu konkrétní oblast – v našem příkladu na prodej nemovitostí. A na nic dalšího.

Může nastat situace, kdy přesně dodržuju mentorovy rady, ale moje výsledky pořád zaostávají za těmi jeho. Někdy dokonce nedosahuju žádného pokroku, i když dělám všechno podle jeho doporučení. Pokud mentor pracuje správně a opravdu rozumí své práci, musím začít zkoumat vlastní podíl na problému. V takové chvíli mi může pomoci terapeut nebo kouč. A právě proto má smysl podívat se na to, jaký je rozdíl mezi terapií a koučinkem.

Terapie = sonda do podvědomí bez rad a bez vedení

Terapeut z logiky věci není realitní makléř ani nic jiného. Terapeut je terapeut. Možná nikdy neprodával ani svůj byt, ani chatu nebo garáž. Ale pochopí strukturu mého myšlení při mojí práci. Pomůže mně samotné tuto strukturu pochopit a hlavně změnit tak, aby mi lépe sloužila v dosažení mého cíle.

Terapeut se mnou prozkoumá, jak to v podstatě dělám, že se dostávám do problémů, a proč to dělám. Třeba si díky němu uvědomím, že se příliš bojím odmítnutí a kvůli tomuto strachu naslibuju klientům nemožné. Takový postup se mi ale může vrátit, protože klienti logicky reagují naštváním, když nedostanou to, co jim někdo slíbil. Možná si uvědomím, že jsem v dětství čelila bolestnému odmítnutí od rodičů pokaždé, když jsem nesplnila jejich přehnaná očekávání. A právě proto dnes nedokážu říct, že něco není reálné.

S mentorem se k takové příčině nedostanu, protože mentor rozumí své odborné oblasti (v našem příkladu prodeji nemovitostí), ale nerozumí fungování lidského podvědomí. Toto podvědomí umí prozkoumat a ovlivnit právě terapeut.

Mentoring a terapie se mohou částečně překrývat

Hranice pochopitelně není zcela ostrá. Realitní makléř může mít určité znalosti o fungování podvědomí a může mě navést na to, že můj problém pramení ze strachu říct klientovi ne. Terapeut může trošku rozumět realitám. Třeba dělal makléře, než se rozhodl pro dráhu terapeuta, nebo prodával několik svých vlastních nemovitostí, případně má blízkého kamaráda makléře, se kterým se o práci baví…. Může tak rychleji pochopit, kde je problém a lépe naváže na mentora. Ani jeden ale nemůže zcela nahradit druhého. Terapeut vás nenaučí prodávat domy a mentor vám neodblokuje strach z odmítnutí z dětství.

Přesah do jiných oborů může být plusem, ale i mínusem. Terapeut, který rozumí realitám, rychleji pochopí můj problém, ale na druhou stranu ten čas, který věnoval porozumění oblasti realit, mohl věnovat raději prohloubení terapeutického vzdělání. A tak je možná zase terapeuticky „pozadu“ oproti jinému kolegovi, který o realitách neví ani zbla, neb se na 100% věnuje terapii. Záleží na každém klientovi, zda mezioborový přesah oceňuje, nebo má raději úzkou specializaci. Každé má něco do sebe.

Mentoring a terapie se doplňují

Mentor, jak už jsem zmínila, mě vede a dává mi rady. Terapeut rady nedává. Terapeut klade otázky, společně se mnou hledá příčinu problému a pracuje s ní pomocí terapeutických metod. Neřekne mi „nebojte se říct klientovi ne“, protože taková rada sama o sobě nic neřeší. „Neboj se“, „nebuď nervózní“, „uklidni se“… To jsou všechno rady k ničemu, protože jsou obvykle nesplnitelné na povel. Abych se dokázala v tomto případě nebát, potřebuju svůj strach odblokovat terapií.

Já osobně jsem zkombinovala učitelku (což je v podstatě mentorka) a terapeutku v případě zpěvu. V dětství jsem si vytvořila blok, který mi bránil zpívat před lidmi — dokonce i před jedním člověkem. Kvůli tomu jsem zpívala jen minimálně a nikdy jsem si neosvojila správné dýchání ani další techniky zpěvu. S terapeutkou jsem tedy řešila svůj strach, zatímco jsem chodila na lekce zpěvu a učila se techniku od své učitelky. Bez terapeutky bych možná ani nešla na první lekci zpěvu. Bez učitelů zpěvu bych se nikdy nenaučila řádně dýchat, frázovat, intonovat apod. A bez terapeutky bych si pak zpívala jen sama pro sebe ve sprše nebo v autě. Kombinací obou jsem to dotáhla od úplné nuly až na pódium.

Terapeut vám tedy pomůže najít podvědomé příčiny vašich nezdarů, vysvětlit záhady, proč se vám něco nedaří, i když pro to děláte všechno, odblokovat strachy, přepsat negativní zážitky z dětství i dospělosti… Může vám pomoci oddělit sebe sama od toho, co jste převzali od druhých, najít svou přirozenost a žít s ní v souladu, což nezřídka vyžaduje kus odvahy… Udělá to všechno bez toho, aby vám radil či hodnotil vás nebo vaše chování. Rady a hodnocení od mentora či učitele jsou v pořádku, od terapeuta v pořádku nejsou a dají se považovat za manipulaci.

A co koučink? Jaký je rozdíl mezi terapií a koučinkem?

Dosud jsme se nezmínili o koučinku, který je přitom v profesním prostředí poměrně rozšířený, mnohem více než zmíněná terapie. K čemu tedy je koučink? Jaký je rozdíl mezi terapií a koučinkem?

Koučink spočívá též v kladení otázek, podobně jako terapie. Dalo by se říci, že koučink má společný základ s terapií. Tím základem je neposuzující prostředí a to, že jak terapeut, tak kouč by měli zůstávat vždy krok za klientem a neměli by ho vést předem určeným směrem. Místo toho by jej měli podporovat, aby si svůj směr určil sám, pak se tím směrem vydal a vydržel na cestě dostatečně dlouho, aby měl šanci dosáhnout kýžených výsledků (které si též sám určil).

Jak potvrzuje moje kolegyně koučka Anička Novotná: „Pokud spolupracujete s certifikovaným koučem nebo koučkou, nikdy vám nebude vnucovat své zkušenosti a nechá vás, abyste si svou cestu a kroky životem dobře promysleli a potom vyzkoušeli.“ (více v jejím článku o koučinku)

Co se obvykle řeší na koučinku?

Kouč s vámi vyřeší:

• Co byste chtěli do budoucna dosáhnout, kde se vidíte za 3, 5, 10 let.
• Zda máte své cíle správně nastavené tak, aby byly splnitelné.
• Kde stojíte dnes.  Jaká je vaše situace, jaký problém potřebujete pustit, čeho se potřebujete zbavit.
• Jak se z dobu A (dnes) do bodu B (v budoucnosti) dostanete, jaké jsou dílčí kroky.
• Jaké schopnosti potřebujete, abyste svých cílů dosáhli.
• Které z těch schopností už máte (popř. jsou techniky, jak ty schopnosti zaktivovat a přenést do jiného kontextu).
• Které schopnosti vám chybí a jak je získáte.
• Atd.

Kouč vás doprovodí na cestě k vašim cílům a průběžně s vámi bude řešit, jak se vám daří. Proč jste například nesplnili nějaký úkol, který jste si sami dali. Nebo v čem jsou vaše dílčí výsledky odlišné od vašich očekávání a jestli je potřeba tato očekávání nějak upravit, nebo změnit postup…

Pokud se například zaseknete na tom, že se něco bojíte udělat, kouč s vámi najde cestu, jak ten strach překonat. Například když se bojíte říct „ne“ klientovi, můžete si dát za úkol nejprve odmítnout kamaráda nebo partnera v něčem ne příliš podstatném, abyste si to vyzkoušeli v bezpečném prostředí.

Naproti tomu terapeut, když narazí na nějaký váš strach, najde jeho původ v minulosti a vyřeší jeho příčinu. Ale záleží to také na konkrétní terapeutické metodě. Některé terapeutické metody, jako například kognitivně behaviorální terapie, mají blízko ke koučinku a minulými zkušenostmi se příliš nezabývají.

Při hledání odpovědi na otázku, jaký je rozdíl mezi terapií a koučinkem, je tak potřeba mít na paměti, že hranice není ostrá a obojí se může velmi překrývat.

Některé koučinkové školy využívají ke koučování části kognitivní terapie. Tyto školy mívají v názvu „neuro“ nebo „brain“. Používají techniky změny vnímání (=kognice). To znamená, že vám například pomohou změnit vaši vizuální představu odmítnutí (třeba když vás děsí obraz vaší naštvané matky, když jste něco provedli v dětství), nebo rozpustí pocit, který takové odmítnutí vyvolává. Vždy se ale řeší aktuální situace, ne její původ v minulosti.

Takto funguje i NLP koučování (NLP = NEURO lingvistické programování, takže obsahuje „neuro“). NLP zahrnuje jak koučovací, tak terapeutické metody. Ty koučovací mění vnímání aktuální (nedávné) situace a pomáhají překonat podobné situace v budoucnosti. Terapeutické techniky pak umožňují najít a změnit příčinu potíží v minulosti. Přepisují tzv. limbický otisk událostí ve vašem mozku. Užitečnost jednoho nebo druhého přístupu závisí na konkrétním člověku, jeho aktuální situaci a na charakteru problému, který chce řešit. Účinné bývá také koučink a terapii propojit.

Stručně: Jaký je rozdíl mezi koučinkem a terapií?

Ačkoli se obojí notně překrývá, pokusí se stručně odpovědět na otázku, jaký je rozdíl mezi koučinkem a terapií. Obecně se dá říci, že koučink je více zaměřený na konkrétní cíl a na výkon. Proto se více používá v byznysovém prostředí.

Terapie je naopak hlubší – díky ní se dostanete k příčinám a ty pak můžete vyřešit. Terapie má dlouhodobější efekt, ale taky často celý proces déle trvá.

I v koučování je více různých přístupů a škol, nicméně terapie je ještě mnohem rozvětvenější a různé (psycho)terapeutické školy k terapii přistupují mnohdy zcela odlišným způsobem. Jednotlivé (psycho)terapeutické školy na sebe mnohdy nenavazují, ale naopak vznikají v reakci na limity a nefunkčnosti jiných škol. I proto mezi sebou občas soupeří.

Jak se v tom vyznat a jaký směr si tedy zvolit – o tom jsem psala již dříve v jiném článku a dokonce jsem na to vytvořila orientační test, který vám může pomoci k základnímu nasměrování.

Uklidnit by vás mohlo to, že různé výzkumy prokazují, že všechny techniky a metody fungují. Pokud vám tedy ani po přečtení tohoto dlouhého textu není jasné, jaký je rozdíl mezi terapií a koučinkem, hoďte to za hlavu a vyberte si to, co vám lépe zní.

Pokud bych to měla vzít hodně z rychlíku, tak koučink si zvolte v případě, kdy se nechcete bavit o dětství, chcete sledovat konkrétní cíl po určitou dobu a máte rádi logiku a racionálnost. Terapii zvolte tehdy, máte-li chuť se pustit více do hloubky problémů a k jejich příčinám, když vás sužují nepříjemné zahlcující emoce, když si konkrétní cíl nedokážete nastavit, nebo když vám v minulosti koučink k dosažení vašich cílů nepomohl. Koučink je tím, že se nezabývá minulostí, omezenější a tak v některých případech nemusí stačit. U závažných potíží typu úzkostí a depresí je pak volba jasná, tam je potřeba terapie.

Shrnutí pojmů

• Mentor vede klienta v určitém oboru k určitým cílům, učí jej konkrétní dovednosti, dává rady, je autoritou, ale jen v daném oboru. Může mít přesah do terapie nebo do koučování. Nicméně není kouč ani terapeut a jakmile s klientem narazí na podvědomé a/nebo osobní záležitosti, měl by v těchto záležitostech předat žezlo koučovi nebo terapeutovi. Přičemž nadále může zůstat mentorem v daném oboru.
• Kouč klienta nevede. Nedává rady, nehodnotí. Klade otázky a nepředjímá odpovědi. Pomáhá klientovi nastavit si cíle podle sebe a k těmto cílům systematicky jít. Používá k tomu paletu koučovacích technik podle konkrétní koučovací školy, ale neřeší traumata z minulosti.
• Terapeut též klienta nevede, neposuzuje, nehodnotí, nedává rady a nepředjímá odpovědi na otázky. Stejně jako kouč vytváří neposuzující prostředí. Také pomáhá klientovi najít, co chce, ale na rozdíl od kouče může po cestě ke splnění těchto cílů a přání řešit i traumata z minulosti, pokud jsou překážkou. Terapeut by se neměl babrat v minulosti a v traumatech jen tak „z plezíru“, ale vždy ve funkci nějakého budoucího cíle klienta.

Pokud byste se chtěli vzdělávat dál, doporučuji vám prostudovat další články, například o rizicích terapie, o rychlých výsledcích za jedno sezení (singl session cure), nebo o tom, jak je to s tím vedením a proč terapeuti a koučové vést nesmí.