Máte kolem sebe lidi, kteří si pořád stěžují? Nic nejde, všechno je špatně, všude je problém, na všechno najdou nějaké ALE, neustále kritizují… Znáte takové? Nebo se v tom dokonce sami poznáváte?

Tak to vás musím uklidnit, není to charakterová vlastnost, ale pouze způsob přemýšlení. A způsob myšlení se od charakterového rysu výrazně liší:

  • Je závislý na situaci. Neříká nic o tom, jací jsme, ale jen o tom, JAK ZROVNA PŘEMÝŠLÍME.
  • Lze jej změnit, pokud je to potřeba.
  • Není dobrý, ani špatný. Je více nebo méně UŽITEČNÝ v dané konkrétní situaci.

Jsou lidé, kteří jsou velmi často zaměření na tzv. „neshodu“, čili na věci, které se neshodují, jsou špatně, chybí… na všechno vám odpoví „no ALE…“, proto jim někdy z legrace říkáme „ALEnky“. Bývají hodně kritičtí, což může být nepříjemné, pokud jde zrovna o vašeho šéfa, trenéra, nebo rodiče.

I tito lidé někdy věnují pozornost tomu dobrému, tomu co je na správném místě. I oni dokáží být pozitivní a pochválit. Ale možná se s nimi v takových situacích nepotkáváme, nebo je takových kontextů tak málo, že je snadno přehlédneme. Vypadá to, že tito lidé jsou negativističtí pořád. Jak se k nim postavit? Je potřeba se takových lidí stranit? Možná že ne…

Pojďme se podívat, co se stane, když se tzv. „pozitívák“, čili člověk zaměřený na shodu, na to co je správně, setká s ALEnkou. Pozitívák má přirozenou tendenci ladit se na druhé. Hledá shodu a v rámci toho snadno přejímá i styl myšlení svého protějšku. A tak když narazí na ALEnku, začne „ALEnkovat“ taky. Například na otázku „Jak se máš?“ správná ALEnka začne vyjmenovávat, co všechno stojí za h…, načež pozitívák zareaguje ve smyslu „ale vždyť to nemůže být tak zlé, podívej se, co se ti všechno podařilo.“ ALEnka jede podle programu „no ale“ a tak vymyslí další 3 věci, které se nepovedly. Pozitívák se naladil na „no ale“ a pokračuje „no ale tak aspoň v práci dobrý, ne?“ No a debata, která nikam nevede a pozitíváka totálně vyčerpá, pokračuje.

Co když to ale pozitívák může celé zvrátit tím, že na chvíli přestane být pozitívák? Co se stane, když řekne něco ve stylu „No to máš fakt blbý, to bych nechtěl být na tvém místě.“ ALEnka zareaguje „no ale“, čili se stane co? Nejspíš si vzpomene na něco, co až tak blbý není.

Stejně se můžete „zachránit“ když čelíte neustálé kritice. Věta „Já vím, já jsem to úplně pos…“, vyvolá reakci „no ale“ a snad přece jen dostanete i pozitivní feedback.

Při těchto pokusech obrátit „Alenku“ na pozitivní notu si ale dávejte pozor na svůj tón hlasu. Vyzní-li vaše věta ironicky nebo konfrontačně, můžete taky hodně narazit. Nejlepší je tyto větičky říkat odevzdaným tónem a používat je až potom, co jste si chvíli s negativistou notovali v negativech a on má tak pocit, že mu rozumíte a neděláte si z něj srandu.

Pozitíváci většinou ALEnky nemají rádi právě pro jejich kritičnost a neustálou opozici, se kterou si často neumí poradit. Ale být ALEnkou občas není špatné. Když taková ALEnka sedí na oddělení controllingu, tak bude pravděpodobně dělat dobře svoji práci. Bude kriticky vychytávat chyby, a to je její úloha. Horší, když ji posadíte na marketing, kde spolehlivě zabije jakýkoli pokus o kreativitu…

Jedete do hor a máte vysoké ambice? Přiberte do party jednu ALEnku (ALEnka může být samozřejmě i muž), může vám zachránit život.

Obě zaměření mohou být za určitých okolností dobrá, a za jiných škodlivá. Nesuďte proto lidi podle toho, jak přemýšlejí, ale raději přemýšlejte, jak s nimi lépe komunikovat.

Ačkoli jsem pro zjednodušení použila nálepky „Alenka“, „negativista“ a „pozitívák“, tak zaměření na shodu nebo na neshodu je jen a jen způsob myšlení, který je vázaný na konkrétní situaci. Každý z nás se v různých situacích pozná v obou stereotypech, takže nemá cenu se někomu vysmívat nebo jej kritizovat za to, že je „Alenka“, nebo „pozitívák“.

Podobné příspěvky