Jak na konflikty

Bouřka, která čistí vzduch, nebo ničivé tornádo s trvalými následky? Konflikt může vypadat různě a také efekt na vztah se liší. Pojďme se podívat, jak s konflikty pracovat, abychom mohli mít ve vztazích čistý vzduch. Zaměřím se na vztahy partnerské, nicméně podobné principy platí pro vztahy obecně.

Zaprvé je potřeba připustit, že konflikty nastávají. I ty nejosvícenější a nejharmoničtější páry, které znám, se občas „rafnou“. Naopak tam, kde se konfliktu snaží za každou cenu vyhnout a dlouho se jim to i daří, mezitím někde pod kobercem tiká časovaná bomba, která když vybouchne, je to rovnou na rozvod.

Konflikty jsou tedy v pořádku a není cílem se jim za každou cenu vyhnout či je nedej bože nějak potlačovat. Důležitější otázkou je, jak s konflikty pracovat, aby zůstaly v mezích bouřek, které čistí vzduch, a nepřerostly v hurikány.

Pravidlo první: Pravda je relativní a každý máme svoji

Ne, nemáte pravdu, ani kdybyste se stavěli na hlavu. Ani váš partner nemá pravdu. To, co považujete za „pravdu“, jsou vaše myšlenky, vaše vnímání dané situace. Máme často sklon zapomínat na to, že máme každý svou mapu světa a že názor není fakt. Svoje myšlenky prezentujte jako myšlenky a nedávejte jim větší váhu, než si zaslouží. Je naprosto zbytečné hádat se o to, čí myšlenka je pravdivější. Respektujte myšlenky svého protějšku a komunikujte své. Smiřte se s tím, že na úrovni myšlenek se neshodnete a pokračujte dále na úroveň pocitů a potřeb.

Pravidlo druhé: Věnovat pozornost svým pocitům v konkrétní situaci

Když nás něco lehce irituje, máme tendenci to přejít, nepříjemný pocit potlačit a nevyvolávat konflikt kvůli maličkosti. Partner se tak většinou nedozví, že nám něco vadilo. Kolikrát ani sami nevíme, co to přesně bylo. Prostě to přejde. Jenomže ono se to vrátí. Trošku silnější, ještě trošku silnější, ještě, ještě, … a bum! Najednou je z toho monstr-problém a přichází výčitky. Zázrakem si najednou vzpomeneme na všechny ty drobnosti, které předcházely, a nyní vypadají mnohem závažněji. Začneme generalizovat: „tohle děláš vždycky“. To je dobrý základ pro konflikt s ničivými následky pro vztah.

Jak se sem vůbec nedostat?

Uvědomovat si, pojmenovávat a řešit ty mírné nepříjemné pocity, a to ve chvíli, kdy se objeví, ne až uzrají nebo dokonce vyhnijí. To vám také umožní se v komunikaci zaměřit na jednu konkrétní situaci, a ne na celý balík všeho možného, co se stalo v minulosti a na co si ten druhý už třeba vůbec nepamatuje. Pozorujte, co se děje v přítomném okamžiku a co to s vámi dělá. O tom pak začínejte komunikovat.

Pravidlo třetí: Identifikovat své potřeby

Když se ve vztahu začínáte cítit nepříjemně, je to znamení, že není naplněna nějaká vaše potřeba. Čím důležitější potřeba, tím nepříjemnější a silnější je pocit. Váš partner není povinen umět odhadnout vaše potřeby, které se navíc v čase jistě mění. Je na vás, abyste dokázali své potřeby pojmenovat a komunikovat. To první bývá často těžší než to druhé.

Já osobně jsem měla před časem stále sílící pocit, že ve vztahu přicházím o svůj prostor a vyčerpávám se. Začínala jsem být vznětlivější a vadily mi drobnosti. Byla jsem unavená a podrážděná. Chvíli mi trvalo zjistit, co přesně potřebuji. Nakonec bylo řešením přestěhovat pracovní stůl mé partnerky z obývacího pokoje jinam, abych mohla po práci v klidu odpočívat nerušena klapotem klávesnice. Konflikty ustaly.

Moje partnerka od svého nastěhování ke mně trávila stále více času na záchodě. Měla jsem podezření, že se mi tam chodí schovávat, ale ona to popírala. Prý zácpa. Začalo to přerůstat v menší konflikty, protože můj močový měchýř nemohl jaksi půl hodiny čekat a ona si zase stěžovala, že ani na tom záchodě nemá klid. Skoro jsem ji hnala na kolonoskopii, když po přestěhování jejího stolu do pracovny a oddělení paravánem od zbytku místnosti se problém sám vyřešil. Zácpa zázrakem zmizela, záchod je volný a partnerka spokojeně zalezlá ve svém koutku. Potřebovala malý prostor jen pro sebe, soukromí.

Co tím chci ilustrovat? Přijít na své skutečné potřeby není až tak snadné a vyžaduje to určité sebeuvědomění. Často máme tendenci vytvářet si náhradní strategie chování, abychom své potřeby uspokojili: viz moje partnerka na záchodě nebo já zabořená v mobilu ve snaze urvat chvíli odpočinku pro sebe. Tyto strategie ale nikdy neuspokojí naše potřeby plnohodnotně. Jsou to náhražky, které vedou k ještě větší nespokojenosti a k ještě více konfliktům.

Klaďte si tedy otázky: co ve mně vyvolává tato situace? Jaký pocit? Jaká moje potřeba není naplněná? Jakou volím náhradní strategii pro její naplnění? Co potřebuji místo toho?

Namísto toho, abyste se hádali, můžete společně hledat odpovědi na tyto otázky a vést konstruktivní dialog.

Klíč k úspěšnému vyřešení všech konfliktů

Jestli to z celého textu není patrné, řeknu to přímo: klíčem ke zvládnutí jakéhokoli konfliktu je oboustranná ochota k sebereflexi. Jestliže se jeden z vás zabejčí, že u něj chyba není, že on problém nemá, pak máte velký problém oba. Nic nepodryje vzájemnou důvěru tak, jako když partner odmítá respektovat vaše potřeby – a přesně to svým zabejčením dělá – říká „kašlu na tebe“. Může za tím být strach. Přeci jen můžete časem dojít k závěru, že vaše potřeby se stávají tak protichůdnými, že už je nelze naplňovat, a přitom zůstat spolu. Má-li ale vztah skončit, tak dříve nebo později skončí. Otázkou je, zda to bude konec důstojný, nebo plný nenávisti, nepochopení a vyčítání. To nejtěžší a nejzdravější pro vztah je přestat na něm lpět.