NLP (neurolingvistické programování) je známé jako velmi účinný nástroj a často se v souvislosti s ním mluví o tzv. „Singl session cure“, neboli vyléčení během jednoho sezení. Něco podobného se říká i o jiných metodách, než je NLP. Osobně jsem slyšela terapeutku EFT říkat, že pokud se klient potřebuje objednat opakovaně, udělala špatnou práci. Že tato metoda řeší problémy během jednoho sezení.
Je to skutečně tak? Lze vyřešit problém během jednoho sezení? Jsou metody, které to umí? Je to právě NLP? Nebo EFT? Nebo jiná metoda?
Osobním rozvojem se zabývám od roku 2012 a od té doby jsem na vlastní kůži vyzkoušela mnoho metod a technik. Kromě neurolingvistického programování to byly rodinné konstelace, kineziologie, regrese, transpersonální psychologie, EMDR a další. Povedlo se mi změnit u sebe opravdu mnoho. Absolvovala jsem velmi silná sezení, kdy jsem měla pocit, že se mi právě během hodiny změnil celý život… A přesto na „singl session cure“ nevěřím.
Nevěřím ani přesto, že se mi takový „kousek“ mnohokrát povedl v roli terapeutky NLP s klientem. Měla jsem za svou kariéru desítky klientů, kteří se po první terapii už nevrátili s tím, že problém byl vyřešen a oni už nepotřebují další sezení. NLP je v tomto opravdu silná metoda. A stejně žádný „singl session cure“ neexistuje.
Jak to?
3 důvody, proč je „singl session cure“ nesmysl
1. Obrovské změny jsou jenom zdání
Sama na sobě jsem mnohokrát zažila, jak ten převratný pocit radikální změny časem vyprchá. Ta obrovská změna se po pár měsících ukáže jako malinký krůček. Mnohokrát jsem se musela vrátit ke stejným tématům a problémům, které jsem už považovala za vyřešené.
Neurolingvistické programování obsahuje celou řadu velmi silných technik, které dokáží opravdu zamávat se způsobem myšlení a prožívání. Bezprostředně po terapii tak má člověk opravdu pocit revoluce ve svém životě. Zdá se, jako by život před a po NLP sezení už nebyl stejný. A přece se časem ukáže, že ta revoluce zas tak velká není, život je pořád stejný, problém se hnul, ale kompletně nevyřešil, nebo se jakoby po čase vrátí a objeví se v trochu jiném kabátě.
To, co se těsně po terapii zdá jako „vyléčení“, je v podstatě jen jeden krok na cestě léčení, která nikdy nekončí. Tedy končí osvícením, a to opravdu málokdo na této planetě do konce života dosáhne. Většina z nás bude do konce života odlupovat slupky svého ústředního životního tématu. Odloupnutí jedné slupky se může v tu chvíli zdát jako vyléčení, vyřešení a definitivní úleva. Ale je to jenom zdání. Za chvíli člověk narazí na další slupky.
2. Kdyby to šlo moc rychle, tělo by to nezvládlo
Na vlastní kůži jsem mockrát pocítila, jak taková zdánlivě velká a ve skutečnosti malá změna zamává s fyzickým tělem. Zažila jsem stavy obrovské únavy ze všech těch vnitřních změn. Po víkendovém kurzu NLP jsem kolikrát týden regenerovala. Po hodině terapie se někdy ještě na druhý den cítím, jako bych složila vagón uhlí. Vím, že kdybych ty změny chtěla zhustit a urychlit, nedala bych to fyzicky. A proto bych to ani nechtěla.
Naše chování a prožívání úzce souvisí s tím, jak jsou pospojovány neurony v našem mozku.
Když chcete změnit svůj návyk, své chování nebo způsob, jak prožíváte určitý typ situací, potřebujete ve svém mozku vytvořit novou neuronovou dráhu, aby nervové vzruchy putovaly jinudy (neurolingvistické programování takové vytvoření nových spojů umožňuje, proto má v názvu „NEURO“).
Vytvořit nová neuronová spojení a celé nové dráhy trvá, a ještě déle trvá, než zaniknou spojení stará. Je to fyziologický proces přestavby naší mysli a je to podobně náročné, jako když chcete cvičením posílit ochablé svaly a změnit svou posturu. Taky se to nestane na prvním tréninku, a to ani když budete mít toho nejlepšího trenéra v nejlepším fitku.
Ilustrujme si tuto mentální přestavbu pomocí metafory: Představte si, že 30 let chodíte několikrát denně přes louku stále stejnou cestičkou. Máte ji už pěkně vyšlapanou a jít po ní je pohodlné. A jednoho dne se rozhodnete začít chodit jinudy. Budete se muset prodírat trávou a ta se po vašem prvním projití zase zvedne a vaše nová trasa bude sotva viditelná. Příště se budete prodírat vysokou trávou trochu snáz, ale ne o moc. Bude lákavé vzít to po staré trase, protože ta tam pořád bude dobře vyšlapaná léty používání. Bude trvat nějakou dobu, než se vaše nová trasa stane pohodlnou a samozřejmou, a ta stará zaroste trávou. A podobně je to i s neuronovými drahami v našem mozku. Když vytvoříte novou, musíte po ní mockrát projít, aby se stala samozřejmou a aby zmizela ta stará a s ní i staré chování nebo návyk. Proto jsou naše vnitřní změny pomalé a potřebují čas. A to i když máte v ruce tak účinné nástroje, jako je NLP.
3. Příliš rychlé změny nejsou bez rizika
A nakonec jsem také zažila propady po fázích velmi rychlého rozvoje. A to mě definitivně vyléčilo z nějakých snah postupovat co nejrychleji. Protože když se snažíte svůj rozvoj příliš urychlit, zvyšuje se tím riziko propadu do velmi nepříjemných psychických stavů. Je to kyvadlo a čím víc jej vychýlíte jedním směrem, tím víc se zhoupne na druhou stranu. Obrovskou euforii z rozvoje tak vystřídá hluboká deprese. A je riziko, že se propadnete tak hluboko, že už se z té hlubiny nevyhrabete.
Proto tzv. „singl session cure“ nejen že neexistuje, ale ani není žádoucí, protože místo trvalé úlevy by vás to fyzicky i psychicky zničilo.
Osobní rozvoj je kontinuální práce. Kdo hledá zkratky, toho čekají jen samé slepé uličky, zklamání a především stagnace či dokonce regres.
Existují velmi efektivní a účinné metody, kdy NLP je jedna z nich. Ale ani NLP ani žádná jiná metoda rozvoje nejsou ani zázračné, ani všespásné. Všechny pomáhají a všechny mají zároveň své limity.
Náš život je nekonečné schodiště rozvoje
Osobní rozvoj a růst není lineární a nelze si jej představovat jako chůzi do pozvolného kopce. Jsou to spíš velké schody. Člověk dlouho tvrdne na jednom schodu, maká na sobě, ale změna je mizivá, pokud nějaká. A pak dopadne pomyslná poslední kapka a najednou se člověk posune o celý schod výš. Tou poslední kapkou, která vás katapultuje z jednoho schodu na druhý, může být i vaše první terapeutické sezení. Ale váš posun pak není dán magickou terapeutickou technikou ani magickými schopnostmi terapeuta, ale tím, že vám chyběla už jenom ta poslední kapka.
Rozvoj se totiž neděje jenom na základě terapie, seminářů a workshopů. Rozvíjí vás i sám život. Vaše zkušenosti, bolesti, vztahy s druhými lidmi… Sice pomaleji, ale rozvíjí vás také. A tak i na první sezení můžete přijít připraveni ke skoku na další schod svého rozvoje, aniž byste to tušili. A pak stačí jedna technika NLP a je zdánlivě „hotovo“. Ale není…
To, že jste poskočili na další schod, neznamená, že máte hotovo.
Těch schodů máte před sebou ještě mnoho, i když je zrovna nevidíte. Chvíli budete na svém novém schodu nadšení, ale brzy se i tam objeví problémy a vy zase budete mít co řešit. A tak pořád dál. A pak z pátého či desátého schodu vám už váš první skok nebude připadat zdaleka tak významný.
Cílem není být nonstop happy. Cílem je na konci života za sebou vidět pořádné schodiště. Protože to je to jediné, co si můžete vzít tam nahoru s sebou – lekce, které jste zvládli a už je nebudete muset opakovat v dalších životech.
Podaří-li se zdánlivý „singl session cure“ hned na prvním sezení, klient bývá obvykle následujícími sezeními zklamán (pokud na ně vůbec přijde), protože podobný revoluční efekt se neopakuje. Jdeme totiž rovně po dalším schodu a připravujeme se na další skok, který ale přijde zase až za čas.
Kdo chce opravdu kontinuálně růst a zvyšovat kvalitu svého života (tzn. skákat po „schodech“ efektivně a stihnout do konce života co největší kus „schodiště“), musí akceptovat kolísavý optický efekt terapeutických sezení. Někdy je to jakoby „o ničem“, ale to jenom změna zraje pod povrchem a není zatím vidět. I proto je v podstatě nemožné hodnotit práci terapeuta po pár sezeních.
Skutečné terapeutické umění nespočívá v „zázracích“
Každý kouč či terapeut zažije situaci, kdy klientovi umožní pohyb z jednoho schodu na druhý během prvního sezení. Je jedno, jakou používá metodu, NLP nebo jakoukoli jinou. Každému totiž občas přijde do koučovny či terapeutovny připravený a spolupracující klient. Ten zdánlivě obrovský efekt tak není ani tak zásluhou terapeuta (samozřejmě musí umět správně provést techniku, ale to zase není takové umění), jako spíše zásluhou předchozí práce klienta a jeho ochoty a vůle spolupracovat.
Někteří terapeuti se rádi chlubí, když se jim „singl session cure“ podaří. Ve skutečnosti jej ale nikdo neumí garantovat, předvídat, či dosáhnout na povel. Je do značné míry dílem náhody a, ač působí oslnivě, o schopnostech terapeuta toho ve skutečnosti říká poměrně málo.
Terapeutické umění se neprojevuje tím, že se občas podaří zdánlivý „singl session cure“. Skutečné umění terapeut předvede až tehdy, když se klient motá uprostřed „schodu“, exhibuje obranné strategie, kterých si samozřejmě není vůbec vědom, a podvědomě celý proces sabotuje.
Ve schopnosti překonat podvědomé obranné mechanismy tkví skutečný um a mistrovství terapie.
Ať už si pro svůj rozvoj zvolíte neurolingvistické programování nebo jakoukoli jinou metodu, nečekejte zázraky na počkání. Buďte trpěliví. Pečlivě si vyberte terapeuta, a pak vytrvejte v práci na sobě, dokud se potenciál metody (a/nebo terapeuta) nevyčerpá (což je obvykle 1-2 roky, ale může to být méně i více). Nezapomínejte, že smyslem není zažívat cirkusové číslo na každém sezení. Cílem je kontinuální zdolávání schodiště rozvoje a stoupání k vyšším a vyšším úrovním vědomí, k lepší a lepší kvalitě života.
Chystáte-li se na terapii, doporučuji přečíst si článek o rizicích terapie, a pak také nejčastější mýty o terapiích. Abyste věděli, co od svého terapeuta očekávat, co neočekávat, a jak poznat skutečného profesionála.
Máte-li pochybnosti nebo otázky k tomuto tématu, neváhejte mi napsat.
