Behaviorální terapie, Gestalt, Kognitivní terapie, Enneagram, koučink, konstelace, regrese, kineziologie, NLP (neurolingvistické programování), EFT (Emotional freedom techniques), hypnóza, holotropní dýchání, meditace, šamanské rituály

Způsobů, jak pečovat o svůj psychický well-being, případně spirituální růst, je nespočet. Některé jsou oficiální a vědecky podložené, jiné jsou více obskurní, což neznamená neúčinné. Prostředků máme spoustu, přesto spotřeba antidepresiv nadále vzrůstá. Zjevně se nám nedaří být šťastní, i když k tomu máme celou řadu nástrojů. Jak je to možné? Jestli to nebude tím, že běžný smrtelník nevyzkoušel ani jednu z dostupných metod a raději si sem tam otevře flašku nebo si dopřeje nějaký ten nevšední zážitek na rozptýlení. Volíme únikové strategie. Vyrovnáváme se s problémy, místo abychom je řešili.

Důvodů, proč se chováme takto nelogicky a zbaběle, je celá řada. Na prvním místě je určitě stigmatizace. Kdo chodí k psychologovi nebo na jakékoli terapie, je „nemocný“, „blázen“, „chudák“, „labilní“, atd. Zkrátka není normální. Zdá se, že homo sapiens touží ze všeho nejvíc být normální a daleko normálnější je chlastat (skoro 20% Čechů má problémy s alkoholem) než se zabývat svou psychikou, nedej bože duší.

Druhým zásadním důvodem je rozhodovací paralýza a neinformovanost. Běžný smrtelník netuší, co se skrývá za pojmy v úvodu tohoto textu. Neví, co která terapie umí, na co je dobrá, natož jak se pozná, jestli konkrétní terapeut je dobrý a jestli metodu správně používá. Kromě „oficiálních“ metod je zde navíc celá řada nových, vědou méně probádaných (či dokonce zatracovaných) směrů. Nabídka na trhu osobního rozvoje je široká a 100procentně se v ní neorientuje asi nikdo, troufám si říci po 10 letech zkušeností. Jak si tedy má obyčejný člověk, který nemá čas to všechno studovat, vybrat nějakou cestu rozvoje pro sebe? To má střílet naslepo? Jít do nejistoty? Riskovat, že ho někdo „rozese*re“ a nedá dohromady? Utrácet spoustu peněz za kurzy, které slibují zázraky, ale život ve finále nezmění? No tak to si raději koupí tu flašku, to je pochopitelné, i když nešťastné.

Co kdybychom to zkusili změnit? Záměrem tohoto článku je vnést trochu řádu do chaosu osobního rozvoje a dát vám vodítko pro výběr efektivní metody rozvoje právě pro vás v tomto okamžiku. Dát jednoznačný návod na to, jak si vybrat pro sebe tu správnou cestu, je nemožné, a tak ani tento článek nemá takovou ambici. Pokusím se vám dát alespoň orientační body, které vám pomohou zúžit výběr, nestřílet úplně naslepo a vyhnout se části zklamání. JDEME NA TO!

Jeden problém, různé příčiny

Žádná metoda osobního rozvoje a terapie není lepší nebo horší než jiná. Všechny mají své místo. Každá se hodí v jiné situaci, na jiný typ problému. Ovšem pozor, v analýze problému musíme jít až k jeho příčině a nespokojit se s povrchní „diagnózou“. Můžete mít například 3 různé lidi s nízkou sebedůvěrou, kteří budou hledat způsob, jak si více věřit. Když použijete pro všechny tři stejnou metodu, skoro určitě nebudete mít u všech stejný (ani podobný) výsledek. Nízká sebedůvěra může mít totiž kořeny ve 3 různých příčinách:

  1. Může pramenit z toho, že jedinec opírá své sebehodnocení o to, jak jej hodnotí druzí. Identifikuje se s jejich pocity a projektuje své emoce na ně. Jinými slovy velmi silně vnímá, když se někomu líbí nebo nelíbí a tyto vnější názory pokládá za objektivní realitu. Takový člověk vnímá buď všechno jako dobré, nebo všechno jako špatné (all-good/ all-bad). Neumí rozlišovat nuance mezi tím. „Buď mě mají všichni rádi a jsem dobrý, nebo jsem špatný.“ Jelikož se vždycky najde někdo, komu nebudete „vonět“, snadno skončíte v hlubokém přesvědčení, že jste špatní, máte-li problém na této úrovni. Tento typ problému vzniká mezi 1 a 3 lety věku, v separační fázi vývoje.
  2. Druhá příčina nízké sebedůvěry může ležet v potlačených traumatických zážitcích. Přitom nemusí jít hned o trauma ve smyslu, že vás někdo v dětství znásilnil, ale o daleko nenápadnější události, které ovlivní váš sebeobraz. Někdo vás ponížil před kamarády, nestačili jste staršímu sourozenci, apod. Vaše mysl se odpojí od bolestných pocitů (ponížení, méněcennost, …), které tehdy vznikly. Dojde k jejich vytěsnění namísto zpracování a integrování. Jsou nadále odložené v podvědomí, neustále se derou na povrch a ovlivňují vaše chování. Tento problém potlačení emocí má kořeny ve věku 3 – 6 let.
  3. Třetím důvodem pro nízkou sebedůvěru může být, že jste se naučili věřit nepravdivým příběhům a tvrzením o vás samých. Během prvních let školní docházky (6 – 12 let) jste se naučili, co umíte, co neumíte, na co nemáte talent, kde nemáte zavazet, apod. Zvnitřnili jste si, co vám říkali dospělí: „Seš blbej“, „seš neschopná“, „nepleť se mi v kuchyni“, „z tebe nikdy nic nebude“, … Stačí jedna věta vyslovená někým, kdo je pro vás důležitou autoritou, a může se to s vámi „vézt“ celý život.

Vidíte, že 3 lidé se zdánlivě stejným problémem (nevěří si), mají ve skutečnosti každý úplně jiný problém, který vznikl v jiném věku. Proto i efektivní pomoc bude vypadat pokaždé jinak. K tomu se ještě dostaneme.

Ve 12 letech náš vývoj pochopitelně nekončí. Resp. nemusí skončit, ale může. Vývoj do tohoto stádia, které nazýváme „konvenční“, je zaručený naší kulturou a systémem vzdělávání. Naučíte se fungovat v různých rolích a respektovat pravidla s nimi spojená. Pochopíte, jak funguje paní učitelka, jak doktor, jak maminka, tatínek,… Všimněte si, že jsou to nejčastější role, na které si děti hrají. Integrují je tím do sebe, aby mohly fungovat ve společnosti. S touto úrovní rozvoje můžete vystačit do smrti a budete považováni za úplně normální. Většina lidí kolem vás výš nedošla, a pokud se výš odvážíte, připravte se, že budete za podivíny. Další rozvoj už závisí na vás a vašem vlastním úsilí.

Zůstaneme-li u problému se sebevědomím, ten se může objevit i v pozdějších stádiích vývoje, tzn. může mít i jinou příčinu než ty 3 vyjmenované výše. Začnete-li se posouvat do tzv. „postkonvenční“ fáze, pomalu si uvědomíte, že role, které v životě zastáváte, nejste vy. Objevíte, že jsou to jen společenské konstrukce, které jste přejali (což vám dlouho sloužilo a bylo to nezbytné). Budete muset čelit otázce: „Kdo tedy jsem, když se přestanu identifikovat se svými rolemi?“ To může být velmi destabilizující a může to vést k poklesu důvěry v sebe. Pomoc bude zase jiná než v předchozích 3 případech.

Pár lidí dojde ve svém vývoji ještě dál a po zodpovězení otázky „kdo jsem?“ budou čelit náročnější otázce: „Proč tu jsem?“ Nepodaří-li se překonat tento náročný milník, člověk uvízne v existenciální krizi, kdy jeho život nemá žádný smysl (z jeho úhlu pohledu). I toto se může zvenku jevit jako nedostatek sebedůvěry (nevěří si, že má tady na světě nějaký význam), ale řešení bude jiné než v předchozích případech.

Ani tímto stádiem lidský rozvoj nekončí, my se tady ale nyní zastavíme a osvícení si necháme na jindy 🙂

3 zásadní otázky

Zaměřili jsme se na problém, který se na povrchu tváří jako nedostatek sebedůvěry a viděli jsme, že podstata problému může nabývat až 5 různých podob. Stejně bychom mohli analyzovat jakýkoli jiný problém, který pozorujeme u sebe nebo u ostatních. Na první pohled stejný problém může pramenit z různých úrovní rozvoje. Nyní se nám nabízí 3 otázky:

  1. Jak poznám, v jaké úrovni leží jádro mých potíží?
  2. Jaká terapie nebo metoda je vhodná pro každou úroveň?
  3. Jak si vybrat konkrétního terapeuta?

Všechny tři otázky si v následujícím textu zodpovíme. Vezměme to hezky popořadě od sebediagnostiky.

Výše popsané 3 úrovně rozvoje (1-3, 3-6 a 6-12 let věku) ve skutečnosti odpovídají druhému, třetímu a čtvrtému milníku v lidském rozvoji. Náš psychologický vývoj není lineární proces, ale vyznačuje se velkými zvraty. Tyto body zvratu nazývá Ken Wilber „fulcrum“, do češtiny přeloženo jako „fáze obratu“. Pojďme dále v textu respektovat tento překlad Wilberovy terminologie, který mi připadá docela trefný. Tzv. fáze obratu znamená, že se kompletně změní způsob, jakým vidíte svět. Například miminko po narození se sice fyzicky oddělilo od matky a existuje jako samostatné tělo, tuto skutečnost si ale hned neuvědomuje. Považuje se za spojené s fyzickým světem okolo a chvíli trvá, než si uvědomí, že žužlat hračku je jiné než žužlat vlastní palec. Když si to uvědomí, zásadně se změní jeho vidění sebe sama a okolí a projde první fází obratu. Někdy tomu říkáme změna paradigmatu, nebo změna světonázoru (worldview). Dojde-li k chybičce v této první fázi obratu a dítě svou fyzickou oddělenost zcela nepojme, výsledkem jsou psychózy, které vyžadují medikaci. U těchto případů se jako podpůrná léčba užívají různé kontroverzní metody terapie, jako například holotropní dýchání. Touto fází obratu se zde nebudu do hloubky zabývat, neboť tento článek je určen zdravým lidem, kteří plus minus normálně fungují v životě. Pokud jej nyní čtete, je pravděpodobné, že první fází obratu jste prošli úspěšně a můžeme ji tedy přeskočit. Naše sebediagnostika začíná tedy až druhou fází obratu.

Vážné chyby na 2., 3. a 4. fázi obratu se také projevují jako diagnostikovatelné psychické nemoci. Většina z nás prošla tímto vývojem vcelku dobře a drobné chybičky umíme kompenzovat tak, že můžeme samostatně žít. Z psychiatrického hlediska jsme zdraví. Nicméně tyto kompenzované chybičky nás mohou časem dostihnout. Mohou blokovat náš další vývoj a vyústit v nespokojenost, úzkosti, nebo dokonce deprese. Tyto kompenzace malých chybiček ve vývoji jsou příčinou našich běžných a normálních problémů: frustrací, zpackaných vztahů, pracovních i jiných neúspěchů apod. Proto má smysl se jimi zabývat (a případně chodit na terapie), i když jsme zdraví a normální. Zcela zdravý a normální totiž ve skutečnosti není nikdo z nás 🙂

V následujícím testu můžete zjistit, ve které fázi obratu u vás došlo k největší chybičce. Podle toho si pak můžete vybrat příslušnou metodu terapie nebo sebe-rozvoje a dosáhnout tak největšího efektu. Test je orientační, nejedná se o psychometrické měření.

Po vyplnění vašeho jména a emailu budete přesměrováni na test. Po jeho skončení budete zase odkázáni na pokračování článku, kde si budete moci přečíst, jaké metody jsou vhodné právě pro vás.

Terapie a metody podle různých úrovní

Potom, co jste si udělali představu, kde potřebujete zapracovat, posuneme se k otázce číslo 2, a sice jaká metoda je nejefektivnější pro každou úroveň. Některé metody zasahují více úrovní a v zásadě žádná nebude zcela bez účinku. Vždy je lepší něco, než nic. Takže se nebojte splést a něco zkusit, i když se na první pokus nemusíte trefit úplně „do černého“.

Vždy vám dám výčet terapií, které u každé fáze obratu doporučuje Ken Wilber ve svých knihách. K tomu pak přidám účinné nástroje z NLP (neurolingvistické programování), se kterými mám osobní zkušenost, či jiné terapie, které jsem vyzkoušela a zafungovaly na problémy z konkrétní fáze obratu. Vycházím z 10leté zkušenosti s různými metodami, ale zdaleka jsem nevyzkoušela všechno. Neberte to tedy jako úplný výčet a kriticky o tom přemýšlejte.

Terapie pro druhou fázi obratu
Při problému ve druhé fázi se nevytvořilo dostatečně silné ego, které by chránilo osobnost. Není-li silné ego, není ani mnoho potlačeného materiálu, protože je to právě ego, které potlačuje. Místo pátrání po potlačených pocitech tedy bude efektivnější se zaměřit na posílení ega a vytvoření zdravých emočních hranic. Jedinec potřebuje dokončit svůj proces separace (tj. emočního oddělení od matky), ve kterém se zasekl. Vzhledem k tomu, že tento problém vzniká ve velmi útlém věku, bude důležité zaměřit se na řešení vztahů s rodiči, především mezi matkou a dítětem (tj. mezi vámi a vaší mámou/pečující osobou).

Jako vhodné terapie se uvádí tzv. terapie objektních vztahů a psychoanalytická ego-psychologie vycházející z práce Sigmunda Freuda. Z NLP je účinná práce s časovými osami, která umožňuje dostat se do zážitků z dětství a přepisovat jejich otisk v mysli (reimprinting process). V NLP máme také techniky na podporu vytvoření emočních hranic, ačkoli dle mé osobní zkušenosti tyto samy o sobě nestačí.

Ještě účinnější než NLP mi u této fáze obratu připadá vzpomínková terapie. Technicky je podobná práci s časovými osami – pomáhá zpracovat a přepsat zážitky z dětství (nejen), ale možná díky své jednoduchosti má hlubší účinek. Logicky by zde měly dobře fungovat i rodinné konstelace, ačkoli z osobní zkušenosti bych je nedoporučila (pouze můj názor).

Speciální kategorií jsou terapie zaměřené na tělo, jako bioenergetika, ale i Rolfing, Craniosakrální terapie, Body Mind Centering a další. Tyto mají svůj nesporný přínos právě u potíží spojených s druhou fází obratu a pomoci mohou i u třetí fáze. Do vyšších fází obvykle zasáhnout neumí a i v těch nižších slouží spíše jako doplněk.

Terapie pro třetí fázi obratu
Ve třetí fázi už je přítomné ego, které potlačuje, a potlačuje pořádně. Tady tedy bude potřeba překonat bariéru potlačování a vpustit vytěsněné emoce zpět do vědomí. Tomuto vytěsněnému materiálu se říká „stín“ a se stínem dobře pracuje Jungiánská terapie, Gestalt a psychoanalýza. Nestačí se jen znovu zkontaktovat s potlačenými pocity, ale je potřeba je následně zpracovat a integrovat. Bez tohoto druhého kroku by byl efekt terapie spíše destruktivní.

Při práci na tomto „fulcru“ mám dobrou zkušenost s některými technikami NLP: Trauma-phobia proces umožňuje zpracovat traumatické zážitky (závažná i lehká traumata), aniž by je člověk musel znovu prožívat. Efektivní je také práce s díly osobnosti, kde se klient zkontaktuje se svými potlačenými částmi a může je bezpečně integrovat zpět ve zdravější formě. NLP částečně přejímá některé metody z Gestalt terapie, proto dokáže u třetí fáze obratu relativně dobře pomoci.

Veledůležité je při práci na této úrovni neposuzující, bezpečné prostředí (v NLP nazývané Fair Witness), které samo o sobě pomáhá připustit si potlačené emoce a pustit je do vědomí. Takovýto neposuzující postoj by měl být u terapeutů (ale i u koučů) samozřejmostí, ovšem zdaleka tomu tak není. Nechtěně jsem se kolikrát dověděla názor či hodnocení své situace, nebo jsem vycítila názor nevyřčený. Máte-li pocit, že vás váš terapeut soudí (třeba jen v duchu), vaše potlačené emoce z podvědomí nevylezou a problémy z třetí fáze obratu zůstanou nevyřešené. Hledejte někoho, s kým se cítíte naprosto v bezpečí.

Terapie pro čtvrtou fázi obratu
Ve čtvrté fázi máme co dělat se škodlivými skripty v mysli. S příběhy, kterým člověk uvěřil a neslouží mu (nejsou pravdivé). Čelíme zde patologiím v myšlení a proto dosáhneme nejlepšího výsledku použitím kognitivní terapie. Jelikož jde o příběhy v mysli, které jsme si vytvořili v interakcích s druhými lidmi, v určitých rolích, je vhodná také transakční analýza a interpersonální terapie.

Pomoci může i behaviorální terapie, neboť naučené vzorce myšlení mají za následek nežádoucí chování, na které se právě behavioristé zaměřují. Behavioristé bývají obviňováni z redukcionismu, protože přeceňují roli vnějších aspektů reality na úkor těch vnitřních. Redukují emoce na chemické procesy v těle, soustředí se pouze na vnější chování, které je podle nich 100% naučené a nemá vnitřní příčiny. U behaviorální terapie nehrozí, že se s vámi terapeut bude babrat ve vašem dětství.

K behaviorální terapii patří i oblíbený biofedback, neboli vědomé ovlivňování funkcí autonomního nervového systému (srdeční tep, krevní tlak, apod.). Tyto techniky mají sice vysokou okamžitou úspěšnost, ale neřeší příčiny potíží, a tak je efekt „uzdravení“ často omezen pouze na umělé prostředí a do běžného života se nepromítne, nebo se promítne jen omezeně (např. se dokážete zklidnit doma, když se na to soustředíte, ale ne ve stresové situaci v práci).

V NLP existuje nespočet technik pro identifikaci a změnu škodlivých přesvědčení ze 4. fáze obratu. Jde o to přesvědčit svou mysl, aby přestala věřit naučeným příběhům a vytvořila si nové, posilující. Toho můžeme dosáhnout například tím, že měníme vlastnosti obrazů (barvu, sytost, velikost, světlost…), které různá přesvědčení v našich hlavách vytváří.  Účinné je také verbální přerámcování, které umožňuje zpochybnit zaryté koncepty a uvolnit cestu pro jejich změnu. NLP je pro čtvrtou fázi obratu velmi účinné, neboť výrazně čerpá právě z kognitivní terapie.

Hlavním předpokladem pro úspěšnou změnu škodlivých skriptů je jejich správné pojmenování a zvědomění. Během dne si člověk sám sobě řekne mnoho nelichotivých věcí, ale většinu z nich si vůbec neuvědomí. Zjistit, čemu ve skutečnosti podvědomě věříte, nebývá snadné. V NLP používáme techniku kontrolovaného mind readingu, která je takovým majstrštykem opravdu dobrých NLP-terapeutů. Správně provedená je velmi účinná, ale je snadné spadnout do nekontrolovaného čtení myšlenek, které je naopak velmi nežádoucí. Při nekontrolovaném čtení myšlenek terapeut podsouvá klientovi své vlastní přesvědčení (což rozhodně nechceme!). Užitečné je použít svalový test pro potvrzení, že máme přesvědčení správně pojmenováno a řešíme opravdu to, které je v daném okamžiku potřeba řešit. Nevidím mnoho smyslu ve vypisování stovek nebo dokonce tisíců přesvědčení (à la emoční rovnice). Potřebujete se dostat k jednomu, které vás aktuálně blokuje, jinak budou veškeré techniky na změnu neúčinné (nebo málo účinné). Máte-li pojmenované to správné přesvědčení, pak budou i emoční rovnice dobře fungovat.

Zmíněné terapie umožňují atakovat škodlivé příběhy v mysli přímo, což ovšem někdy nestačí. Tyto myšlenky mohou mít původ v nižších fázích obratu a často je tedy potřeba „vyrvat“ je z jejich kořenů tam. Metody z nižších fází mohou být tedy také velmi účinné a mohou být dokonce nezbytné. Pokud tedy kognitivní metody fungují jen omezeně, je třeba sáhnout do nižších fází.

Terapie pro pátou a šestou fázi obratu
V páté fázi máme co dělat s krizí identity a v šesté s existenciální krizí. Pro pátou fázi budou ještě dobře fungovat kognitivní metody a transakční analýza, zatímco pro problémy v šesté fázi bude lepší použít existenciální analýzu, logoterapii a humanistickou terapii. Tady opouštíme fokus na podvědomí a soustředíme se na seberealizaci a sebeaktualizaci. Ačkoli se můžete dočíst, že tyto metody jsou vhodné pro řešení všech psychických obtíží, není to tak docela pravda. Pro člověka zaseknutého ve druhé fázi obratu bude velmi obtížné a neefektivní uvažovat o své seberealizaci, když nemá dostatečně silné ego, které by se mohlo realizovat.

Stejně jako u čtvrté fáze může být potřeba sáhnout po metodách z nižších fází, může tomu tak být i u 5. a 6. fáze obratu. Je totiž docela možné, že potíže v těchto fázích pramení z nezpracovaných „zbytků“ v nižších fázích (především ve 2. a 3.). S metodami pro fáze 2 a 3 tak pravděpodobně neuděláte chybu. Tam máme nezpracovaný materiál téměř všichni a účinek je prakticky zaručen.

A co meditace? A další metody?
Než se pustím do nejodvážnějšího tématu – jak si vybrat terapeuta, dotknu se ještě několika metod, které jsem zmínila na začátku, ale nezařadila jsem je do žádné fáze obratu.

Meditace je velmi důležitá v rozvoji na vyšší úrovně vědomí, nicméně sama o sobě nestačí. Je potřebná, abyste se dostali na 6. fázi obratu a výš (šestkou končíme v tomto článku, ale lidský vývoj má minimálně 9 fází). Bez ní to nejde. Nicméně dokud máte nezpracovaný balast na nižších úrovních, do těch vyšších vás to stejně nepustí, ani když budete meditovat celé dny v kuse. Čili meditace určitě ano, ale nespoléhat na ni jako na „lék“ na psychické bolístky nebo jako na automatický lístek do vyšších pater rozvoje.

Šamanské rituály se týkají vyšších etap rozvoje než je 6. fáze obratu. Jsou možná v módě, ale nebudou vám k ničemu pokud jste zasekaní v nižších fázích (což je u většiny lidí pravděpodobné). Tím je nechci shazovat, můžou vám poskytnout přinejmenším zajímavý zážitek. Neočekávala bych od nich ale zázraky pokud jde o zlepšení psychické pohody či odolnosti.

Extrémní transcendentální zážitky indukované například požitím nějakých více či méně přírodních drog jsou sporné. Jsou to exkurze do vyšších úrovní vědomí, ale více než na samotném zážitku záleží na jeho interpretaci a na tom, co s ním dále uděláte. A na to se, pokud je mi známo, většinou dost kašle. Vypijete například Ayahuascu, užijete si rauš (nebo jej protrpíte), a na shledanou. S integrací zážitku vám už nikdo nepomůže. A to může být i nebezpečné. To, že se na pár hodin podíváte do jiných dimenzí vědomí ještě neznamená, že vám to pomůže se tam dostat a trvale udržet.

EFT je terapie zaměřená na emoce a tělo (byť jde o tělo energetické). Z toho vyvozuji, že bude účinná především u nižších fází obratu (2 a 3).

Enneagram je osobnostní typologie. Na rozdíl od většiny typologií zahrnuje Enneagram i vertikální rozměr, tzn. každý typ (horizontální rozměr) může být na různých úrovních rozvoje (vertikální rozměr). Enneagram může být užitečným vodítkem pro volbu konkrétní metody nebo techniky, ale sám o sobě není terapií. Může pomoci s lepším sebepoznáním a umožnit zvědomění skrytých programů mysli (má tedy určitý přínos pro 3. fázi obratu). K jejich změně pak ale potřebujete nějakou techniku a/nebo pravidelnou praxi. Stejně jako všechny typologie i Ennegram patří do rukou odborníkům, kteří jsou schopni pojmout jeho komplexitu a nesklouznou ke škatulkování lidí.

Má v tom někde místo koučink?
Speciální odstaveček věnuji koučinku. Koučink není terapie. Hlavní rozdíl je v tom, že terapie řeší příčiny problémů v minulosti (typicky v dětství), zatímco koučink pomáhá definovat si budoucí cíle, stanovovat dílčí kroky, pojmenovávat a hledat v sobě schopnosti pro splnění těchto kroků a cílů. Koučink se dívá na váš současný stav a do budoucnosti – co chcete jinak, jak k tomu dojdete, co k tomu potřebujete, kde to získáte… Minulost se v koučinku neřeší. Z toho automaticky vyplývá, že koučink nepomůže s příčinou problému na nižších fázích obratu. Některé transformační koučovací metody dokáží pracovat s omezujícími přesvědčeními a oslabovat je (4. fáze obratu), nevyřeší ale jejich příčinu, pokud leží na nižší úrovni. Tyto metody mívají v názvu „neuro“ nebo „brain“ a patří sem i NLP-koučink (neurolingvistické programování obsahuje techniky koučovací, i terapeutické).

Citlivý kouč, který umí vytvořit neposuzující prostředí, být s vámi tady a teď a dostatečně mlčet, může pomoci vylovit potlačené pocity ze 3. fáze obratu. Můžete si v jeho přítomnosti leccos uvědomit a připustit. Uvědomění ovšem často nestačí ke změně. Je tedy otázkou, co dokáže kouč s objevivším se materiálem udělat. Zda vám dokáže zprostředkovat jeho zpracování a integraci. Pokud ano, pak je takový koučink účinný i u 3. fáze obratu. Kouč musí umět pracovat s podvědomým materiálem, jinak zůstanete pouze u uvědomění. To je lepší než nic, ale nemusí to stačit.

Koučink je nepochybně dobrá věc, ale nebude vám k ničemu, pokud vás blokuje něco z 2. fáze obratu. Těžko si stanovíte cíl a vydržíte se na něj soustředit, když nemáte hranice a každý křivý pohled z vašeho okolí vám vaše směřování zpochybní. Pokud na vás koučink příliš nefunguje, není to tím, že by koučink byl špatný, nebo že by vám nebylo pomoci. Nejspíš prostě máte problém jinde, potřebujete jinou metodu a koučink vám bude třeba fungovat později nebo ho ani nebudete potřebovat. Sebevíc transformační koučink do druhé fáze obratu nedosáhne, protože řešit 2. fázi obratu rovná se řešit situace z útlého dětství, z období 1 – 3 let věku.

Pro vyšší fáze (5. a 6.) je naopak koučink dobrou metodou, ovšem za předpokladu, že sám kouč do těchto fází už došel a není zasekaný v nižších úrovních rozvoje. O tom bohužel nevypovídá žádný certifikát, to můžete jen odhadovat z verbálních i neverbálních projevů.

Ke komu (ne)jít?

Nyní máte možná trochu lepší přehled, kde hledat efektivní pomoc pro své problémy a svůj rozvoj. Ovšem metoda je jedna věc, terapeut a jeho provedení metody je věc druhá. Jak si tedy vybrat konkrétního člověka? Nečekejte nějaký černo-bílý návod. V této části se spíš podělím o osobní zkušenosti, co mi při výběru fungovalo a co ne.

Paradoxně vzdělání není ten nejdůležitější parametr, i když samozřejmě bych nešla k někomu, kdo má za sebou jedno víkendové školení, nebo si zrovna přečetl chytrou knihu. Počet certifikátů vylepených na zdi toho o kvalitě terapeuta ale moc neřekne. Schopnosti, které odlišují dobrého terapeuta od průměrného (nebo špatného), se těžko měří, a tak i udělování certifikátů se děje buď za účast, nebo na základě zkoušek znalostí (znalosti nejsou schopnosti), nebo posouzením nějaké lidské komise, která podléhá zkreslením a osobním sympatiím, které se nemusí shodovat s vašimi. Na „papíry“ se tedy dívám, ale nerozhoduju se podle nich.

Dívám, se zda daný terapeut absolvoval dlouhodobá, sebezkušenostní a prezenční školení. Méně mě oslňuje formální vzdělání, které je spíše teoretické, a vůbec mě neoslňují online kurzy a videotréninky, které vnímám pouze jako zdroj možná zajímavých informací, ovšem ne jako trénink dovedností nutných pro terapii. Ideální je, když má terapeut přesah přes více fází obratu, tzn. zná více metod napříč spektrem. Vyvarovala bych se těch, kteří příliš propagují jednu (svoji) metodu a nadřazují ji nad ostatní (nebo dokonce jiné metody zatracují). Takoví terapeuti mají klapky na očích a nemohou mít potřebný nadhled. Pokud na vás jejich metoda nebude dost dobře fungovat, shodí to na vaši nedostatečnost a to fakt nepotřebujete zažít.

Pozor na marketingové nástroje. To, že má někdo krásný web, neříká nic o jeho terapeutických schopnostech. Přesvědčivé texty obvykle píše někdo jiný, navíc psaní textů také není schopnost, kterou byste vyžadovali od svého terapeuta. Nenechte se zmást marketingovými fígly.

Vyvarujte se těch, kteří dávají příliš důrazu na „pomáhání“. Ti, kteří potřebují pomáhat druhým, jim ve skutečnosti spíš škodí. Pomáhají kvůli sobě, ne kvůli klientům. Dobrý terapeut vám samozřejmě pomůže, ale nestane se to bez vaší aktivní účasti. Terapeut k tomu přispěje, ale bude to vaše zásluha. Za doprovodu terapeuta si pomůžete sami. Máte k tomu všechny schopnosti, nepotřebujete, aby vás někdo zachraňoval.

Dokonce ani doporučení nemusí být dobrá cesta. To, že má můj známý dobrou zkušenost s nějakým terapeutem, neznamená, že ten stejný terapeut bude sedět i mně. Zaprvé řeším jiný problém, který má jinou příčinu a může vyžadovat jinou metodu. Zadruhé, kdo se někomu líbí, nemusí se líbit mně. A „chemie“ je pro důvěru důležitá. Nebudu se svěřovat někomu, kdo je mi nesympatický. A zatřetí, onen dobrý dojem mého známého ještě nemusí znamenat, že mu daný terapeut skutečně pomohl. Sezení možná bylo příjemné, ale co dlouhodobý efekt?

U doporučení záleží na tom, jak proběhne. Pokud si někomu na něco stěžuju a dotyčný mi řekne: „Znám super terapeuta, ten ti s tím pomůže,“ nemusí to fungovat. Můj známý či kamarád asi není sám terapeut a nebude schopný posoudit, jak na mě může fungovat určitá metoda nebo přístup. Naproti tomu, když mi bude někdo vyprávět o tom, co mu přináší určitá terapie, ve mně to zarezonuje a budu mít chuť to zkusit, pak je pravděpodobnost, že se trefím, podstatně vyšší. Obecně je lepší říct si aktivně o kontakt, než si ho nechat vnutit. Škoda, že si mezi sebou o terapiích moc nepovídáme… Nejlepším způsobem, jak získat opravdu dobré doporučení, je zeptat se někoho, na kom jste zpozorovali viditelný posun, co se sebou dělá, zda k někomu chodí a ke komu.

Úplně nejlepším radarem na dobrého terapeuta je vaše intuice. Pokud umíte aspoň trochu cítit intuitivní impulsy, důvěřujte jim. K někomu prostě máte chuť jít, i když se vám třeba nelíbí jeho web, má méně certifikátů než jeho konkurence, nebo ho někdo pomluvil. Zapojte do rozhodování hlavu, ale poslední slovo nechte srdci.

Od koho utéct?

Utečte vždy, když budete mít pocit, že jste posuzovaní. Posudky nemusí být nutně vyslovené nahlas nebo přímo. Necítíte-li se v bezpečí, není to pro vás správný terapeut. 100procentní důvěra se nějakou dobu buduje, ale hned na prvním sezení byste měli vnímat, že jste přijímaní takoví, jací jste.

Jakmile je vám cokoli podsouváno nebo nuceno, vezměte nohy na ramena. Terapeut by vám neměl říkat svůj názor, rozhodně ne v rámci terapie, neměl by vás o ničem přesvědčovat, natož nutit nějaké řešení. Pokud máte pocit, že jste naváděni či dokonce manipulováni, jděte jinam.

Veďte si deník a monitorujte svůj posun. Pomáhají vám terapie dostat se z problémů, nebo spíš zabředáváte hloub a hloub? Nejde o to, jak hluboké trauma na terapii otevřete, ale co s ním během terapie uděláte. Jak jej transformujete. Terapie neslouží k probouzení starých bolestí a zakopávání se v minulosti, ale k odemykání potenciálu do budoucnosti. Pozorujte tedy, jak vám terapie pomáhá zlepšovat váš život. Pokud se váš terapeut vyžívá v hrabání se v minulosti a zapomíná na tady a teď i na budoucnost, utečte. Požádejte také občas své okolí o zpětnou vazbu, zda na vás pozorují posun. Pokud více lidí pozoruje spíš sešup dolů, zbystřete a možná také utečte.

I když budete mít dobrého terapeuta, není na škodu občas zkusit něco jiného. Nemyslím každý měsíc, ale po 2-3 letech klidně. Nejde o to, že by váš osvědčený terapeut najednou nebyl dost dobrý, ale každý vám zkrátka může dát něco jiného. Navíc se vždycky můžete vrátit.

Voilà, jsme u konce tohoto návodu, jak si vybrat svou cestu rozvoje. Řekli jsme si, že naše problémy vznikají v různých fázích našeho vývoje a že pro každou fázi jsou vhodné jiné metody. Na základě otázek jste si udělali obrázek, v jaké fázi rozvoje leží jádro vašich aktuálních nepříjemných pocitů a trablů. A na závěr jsem se s vámi podělila o můj osobní pohled na to, jak si (ne)vybírat konkrétního terapeuta (či lektora, učitele, … a nakonec i kouče). Doufám, že jsem přispěla k vaší lepší orientaci v této oblasti a zvýšila pravděpodobnost, že vaše zkušenost s terapií či osobním rozvojem celkově bude pozitivní. Neumím to zaručit, ale jednu věc vám slíbit můžu: Čím víc lidí bude místo chlastání, kompulzivního sportování či obsesivního cestování makat na zpracování svých traumátek a dalšího balastu, tím bude svět lepší místo a všichni budeme šťastnější.

Použité zdroje:

  1. Frankl, Viktor E. Lékařská péče o duši: Základy logoterapie a existenciální analýzy. Brno, nakladatelství Cesta, 1996. ISBN 80-85319-50-0
  2. Kern, Hans a kol. Přehled psychologie. Praha, Portál, 2000. ISBN 80-7178-426-5
  3. Wilber, Ken. Integral psychology: Consciousness, spirit, psychology, therapy. Boston, Shambhala Publications, Inc., 2000. ISBN 978-1-57062-554-1
  4. Wilber, Ken. Stručná historie všeho. Praha, nakladatelství Triton, 2010. ISBN 978-80-7387-307-3
  5. A. H. Maslow – sebeaktualizace | PSYCHOWEB.cz. PSYCHOLOGIE | psychoweb.cz | PhDr. Michaela Peterková [online]. Copyright © PhDr. Michaela Peterková 2008 [cit. 06.05.2022]. Dostupné z: https://www.psychoweb.cz/psychologie/maslow-a-h-sebeaktualizace-seberealizace/
  6. Ego-psychologie (Freudová, Hartmann) – Psychology. [online]. Dostupné z: http://psychology.inthemind.eu/index.php?title=Ego-psychologie_(Freudov%C3%A1,_Hartmann)
  7. Existenciální analýza – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Existenci%C3%A1ln%C3%AD_anal%C3%BDza
  8. Existenciální analýza a logoterapie | Lexik s.r.o.. Lexik s.r.o. | Cesta ke vzdělání [online]. Copyright © Lexik s.r.o. [cit. 06.05.2022]. Dostupné z: https://www.lexik.cz/existencialni-analyza-logoterapie
  9. Gestalt Therapy: The Definition, How It Works and Its Benefits. WebMD – Better information. Better health. [online]. Copyright © 2020 WebMD, LLC. All rights reserved. [cit. 06.05.2022]. Dostupné z: https://www.webmd.com/mental-health/what-is-gestalt-therapy
  10. Humanistická psychologie. Masarykova Univerzita [online]. Copyright © [cit. 06.05.2022]. Dostupné z: https://is.muni.cz/www/mordechai/7159323/Humanisticka_psychologie.pdf
  11. Socratic Dialogue | Center for Deployment Psychology. Center for Deployment Psychology | [online]. Copyright © All Rights Reserved [cit. 06.05.2022]. Dostupné z: https://deploymentpsych.org/content/socratic-dialogue
  12. Teorie objektních vztahů – Wikipedie. [online]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Teorie_objektn%C3%ADch_vztah%C5%AF

Podobné příspěvky