Jak na negativisty

Máte kolem sebe lidi, kteří si pořád stěžují? Nic nejde, všechno je špatně, všude je problém, na všechno najdou nějaké ALE, neustále kritizují… Znáte takové? Nebo se v tom dokonce sami poznáváte? V následujícím textu vám dám tipy, jak na takové negativisty vyzrát a jak s nimi komunikovat tak, abyste si uchránili energii a hranice.

Negativismus není charakterová vlastnost

Na začátek vás chci uklidnit: Negativismus není charakterová vlastnost, ale pouze způsob přemýšlení. A způsob myšlení se od charakterového rysu výrazně liší:

  • Je závislý na situaci. Neříká nic o tom, jací jsme, ale jen o tom, JAK ZROVNA PŘEMÝŠLÍME.
  • Lze jej změnit, pokud je to potřeba.
  • Není dobrý, ani špatný. Je více nebo méně UŽITEČNÝ v dané konkrétní situaci.

Jsou lidé, kteří jsou velmi často zaměření na tzv. „neshodu“, čili na věci, které se neshodují, jsou špatně, chybí… na všechno vám odpoví „no ALE…“, proto jim někdy z legrace říkáme „ALEnky“. Bývají hodně kritičtí, což může být nepříjemné, pokud jde zrovna o vašeho šéfa, trenéra, nebo rodiče.

I tito lidé někdy věnují pozornost tomu dobrému, tomu co je na správném místě. I oni dokáží být pozitivní a pochválit. Ale možná se s nimi v takových situacích nepotkáváte, nebo je takových kontextů tak málo, že je snadno přehlédnete. Vypadá to, že tito lidé jsou negativní pořád. Jak se k nim postavit? Je potřeba se takových lidí stranit? Pojďme se na negativisty podívat jinak.

Praktická ukázka: jak na negativisty

Pojďme se podívat, co se stane, když se tzv. „pozitívák“, čili člověk zaměřený na shodu, na to co je správně, setká s ALEnkou. Pozitívák má přirozenou tendenci ladit se na druhé. Hledá shodu a v rámci toho snadno přejímá i styl myšlení svého protějšku. A tak když narazí na ALEnku, začne „ALEnkovat“ taky. Například na otázku „Jak se máš?“ správná ALEnka začne vyjmenovávat, co všechno stojí za h…, načež pozitívák zareaguje ve smyslu „ale vždyť to nemůže být tak zlé, podívej se, co se ti všechno podařilo.“ ALEnka jede podle programu „no ale“ a tak vymyslí další 3 věci, které se nepovedly. Pozitívák se naladil na „no ale“ a pokračuje „no ale tak aspoň v práci dobrý, ne?“ No a debata, která nikam nevede a pozitíváka totálně vyčerpá, pokračuje.

Co když to ale pozitívák může celé zvrátit tím, že na chvíli přestane být pozitívák? Co se stane, když řekne něco ve stylu „No to máš fakt blbý, to bych nechtěl být na tvém místě.“ ALEnka zareaguje „no ale“, čili se stane co? Nejspíš si vzpomene na něco, co až tak blbý není.

Stejně se můžete „zachránit“ když čelíte neustálé kritice. Věta „Já vím, já jsem to úplně pos…“, vyvolá reakci „no ale“ a snad přece jen dostanete i pozitivní feedback.

Toto je nejúčinnější finta na negativisty – být jakoby ještě negativnější než oni.

Při těchto pokusech obrátit „Alenku“ na pozitivní notu si ale dávejte pozor na svůj tón hlasu. Vyzní-li vaše věta ironicky nebo konfrontačně, můžete taky hodně narazit. Nejlepší je tyto větičky říkat odevzdaným tónem a používat je až potom, co jste si chvíli s negativistou notovali v negativech a on má tak pocit, že mu rozumíte a neděláte si z něj srandu.

Výhody negativistů

Pozitíváci většinou ALEnky nemají rádi právě pro jejich kritičnost a neustálou opozici, se kterou si často neumí poradit. Ale být ALEnkou občas není špatné. Když taková ALEnka sedí na oddělení controllingu, tak bude pravděpodobně dělat dobře svoji práci. Bude kriticky vychytávat chyby, a to je její úloha. Horší, když ji posadíte na marketing, kde spolehlivě zabije jakýkoli pokus o kreativitu…

Jedete do hor a máte vysoké ambice? Přiberte do party jednu ALEnku (ALEnka může být samozřejmě i muž), může vám zachránit život.

Obě zaměření mohou být za určitých okolností dobrá, a za jiných škodlivá. Nesuďte proto lidi podle toho, jak přemýšlejí, ale raději přemýšlejte, jak s nimi lépe komunikovat.

Ačkoli jsem pro zjednodušení použila nálepky „Alenka“, „negativista“ a „pozitívák“, tak zaměření na shodu nebo na neshodu je jen a jen způsob myšlení, který je vázaný na konkrétní situaci.

Každý z nás se v různých situacích pozná v obou stereotypech, takže nemá cenu se někomu vysmívat nebo jej kritizovat za to, že je „Alenka“, nebo „pozitívák“.

Je-li „ALEnka“ váš životní partner nebo partnerka, naučte se spolu lépe a konstruktivně mluvit na párovém sezení.

Máte-li potíže s řízením pozitíváků a negativistů v pracovním týmu, neváhejte se na mě obrátit telefonicky, e-mailem nebo prostřednictvím kontaktního formuláře. Dohodneme se individuálně a ráda vám pomohu lépe si v týmu rozumět.

Zkuste můj e-book ZDARMA
Jak jednat s negativisty a kritiky

Tento e-book vám pomůže vypořádat se s bručouny a hnidopichy ve vašem okolí. Kromě toho vám umožní lépe pochopit a změnit své vlastní bručounské a hnidopišské nálady.

Naučíte se číst styly myšlení a pracovat s nimi v rozhovoru….

*Stažením e-booku se registrujete k odběru newsletteru o osobním rozvoji. Odhlásit se z něj můžete kdykoli. Více v Zásadách zpracování osobních údajů.

Podobné příspěvky

  • Jak vyřešit vztahy s rodiči jednou pro vždy?

    Dětství, rodiče a vztah s nimi jsou vděčná a věčná témata v terapii. Já sama jsem se v tématu vztahu se svými rodiči plácala dlouho. Dnes vidím na některých klientech a především klientkách, jak tráví svůj život zlepšováním vztahu s někým, kdo s nimi vůbec nespolupracuje. Poučená (nejen) vlastním příkladem se dnes snažím svým klientkám pomoci se z tohoto kruhu vymotat. Řešení je principiálně jednoduché. Uvést jej do praxe je ovšem zatraceně složitý úkol.

  • Emocionální zneužívání – co to je a co s tím?

    Pojem zneužití máme všichni spojený s fyzickým sexuálním znásilněním. Víte ale, že se lze dopustit znásilnění i na nehmotné úrovni? V psychologii se tento jev nazývá „emoční zneužívání“ (angl. emotional abuse). Jde o chování, které má za následek snížení sebeúcty a sebehodnoty oběti a vytvoření její psychologické závislosti na pachateli. Jak se z takové pasti vymanit? Nejen o tom je tento článek.

  • Co v terapii opravdu pomáhá: metoda, nebo vztah?

    Když nám terapie pomůže, snadno změnu připíšeme použité metodě. Jenže někdy léčivou sílu nemá samotná technika, ale vztah, ve kterém ji zažíváme. Osobní příběh o přenosu, terapeutickém vztahu a o tom, co v terapii opravdu pomáhá.

  • Jak být šťastný? (bez falešné pozitivity)

    Hluboký pohled na to, proč štěstí často uniká i lidem, kteří „mají všechno“. Článek ukazuje, jak naše naučené vzorce, přizpůsobování a vztahové „hry“ brání prožívat klid a radost — a jak se štěstí obnovuje, když se člověk začne vracet k sobě, k pravdivosti a k tomu, co opravdu potřebuje.

  • Přijetí: co to je a jak se to (ne)dělá

    Téma přijetí se týká nespočtu aspektů našich životů. Cokoli, s čím se setkáme, můžeme buď přijmout, nebo proti tomu nějak bojovat. Bojovat navenek, nebo uvnitř sebe. Bojovat vědomě a záměrně, nebo zcela nevědomě. Bojovat užitečným způsobem, nebo otáčet tento boj proti sobě a svým nejbližším… Co to vlastně přijetí je a jak poznáte, jestli něco přijímáte nebo ne?

  • Reagovat či nereagovat z emocí

    Je dobré projevovat své emoce? Nebo se raději krotit? Podle čeho se to pozná? Setkala jsem se s různými přístupy k emocím, z nichž některé si na první pohled protiřečily. Jak jsem po dlouhém zkoumání zjistila, tato protichůdnost byla jen zdánlivá. Pochopila jsem, jak do sebe oba přístupy zapadají a práce s emocemi je mi od té doby jasnější…