Proč mám nízké sebevědomí?

Hledání odpovědi na otázku, jak si zvýšit sebevědomí, začíná pátráním po tom, odkud nízké sebevědomí pramení.

Proč je to důležité?

To, jak vám budou různé rady a postupy ke zvýšení sebevědomí fungovat, totiž velmi záleží na tom, kde leží příčina vašeho problému. Když pochopíte příčinu, můžete pak lépe vybrat konkrétní postup a dosáhnout rychleji výsledku, tedy zvýšení sebevědomí či sebedůvěry.

Příčiny nízkého sebevědomí

1. Nedostatečné emoční oddělení

Když si v dětství nedokážete oddělit své emoce od emocí druhých lidí, snadno začnete jejich pocity přebírat. V dospělosti pak hodnotíte sami sebe podle toho, jak vás hodnotí ostatní. Přijímáte jejich emoce a podle nich určujete, jestli jste dobrý nebo špatný člověk. Vaše hodnocení bude navíc černobílé: „Buď mě mají všichni rádi a jsem dobrý/á, nebo jsem špatný/á.“

V reálném životě vždycky narazíte na někoho, kdo se ve vaší přítomnosti cítí nepříjemně. Pokud jste si v dětství neosvojili schopnost oddělit své emoce od emocí druhých, začnou vás jejich nepříjemné pocity ovlivňovat. Naruší vaši sebehodnotu a tím i sebevědomí a sebedůvěru. Kdykoli narazíte na člověka, který vás nebude mít rád, podlomí to váš vlastní vztah k sobě.

Emoční oddělování dítěte od matky začíná už mezi 1. a 3. rokem života, v období vzdoru. Možná jste se tehdy nedokázali dostatečně vymezit. Možná jste na mámě příliš ulpěli, protože na vás neměla dost času nebo kapacity. A možná vás rodiče už v raném dětství příliš odmítali, takže pro vás bylo emoční oddělení do určité míry nebezpečné…

2. Potlačení emocí a stud

Další možnou příčinou toho, že máte nízké sebevědomí, může být to, že jste v další fázi rozvoje příliš potlačili své tělo a s ním i značnou část primárních emocí, jako je například vztek.

Mezi 3. a 6. rokem života dochází k oddělování mysli a pozornost se přesouvá do hlavy. To je dobře, protože to umožňuje vznik mentálního ega a osobnosti. Díky tomuto vývoji začíná dítě chápat obrazy, symboly a později koncepty. Mysl potřebujeme, tak je dobře, že se začne poměrně brzy rozvíjet.

Někdy dítě zajde v oddělování od vlastního těla až příliš daleko. Stává se to hlavně tehdy, když okolí vnímá projevy těla a emocí jako nežádoucí. Když vás například trestají za vztek nebo kritizují a odsuzují za jiné projevy vaší dětské individuality, začnete se za některé části sebe sama stydět. A právě tady se rodí nízké sebevědomí.

Druhým důvodem k přestěhování se do hlavy je, když jsou emoce příliš bolestivé a je snazší se od nich tzv. „odstřihnout“ (odborně řečeno „disociovat“). To se děje v případě traumatických událostí, a to nejen Traumat s velkým T, ale i traumat s malým t, kdy „jen“ nedojde k naplnění potřeb dítěte (především citových). Naučíte se, že na vašich potřebách nezáleží, případně se za ně začnete také stydět.

3. Převzetí negativních přesvědčení od okolí

Třetím důvodem, proč máte nízké sebevědomí, může být to, že si zvnitřníte negativní hodnocení okolí.

S nástupem do školy se učíte, co se má a co se nemá, co je dobré a co je špatné. Některé vaše vlastnosti lidé označí za špatné. Třeba sobectví, touha být lepší než ostatní, nebo naopak pohodlnost… Vaši rodiče a škola vám začnou diktovat, jací máte být. A kdykoli to není v souladu s tím, jací v jádru jste, vytvoříte si nějakou variantu přesvědčení, že nejste dost (krásní, chytří, dobří, rychlí, vysocí…).

Během školní docházky se tak vytvoří kromě mnoha užitečných vzorců také vzorce škodlivé (tzv. introjekty). A tyto pak mohou podrývat vaše sebevědomí klidně celý zbytek života, když to dovolíte.

Čím více negativních, škodlivých „skriptů“ jste ve škole (a v kroužcích a v rodině) nasáli a zvnitřnili si, tím větší potíže se sebevědomím a sebedůvěrou budete v dospělosti mít.

4. Chaos v životních rolích

Méně často stojí za nedostatkem sebevědomí to, že se člověk ztratí v rolích, které v životě zastává, a neví pak, kým vlastně je.

K tomuto dochází až v dospělém věku a zdaleka ne u každého. Může se vám to ale stát především, pokud na sobě pracujete a rozvíjíte se. Vaše konformní role vám začnou být těsné, začnete je zpochybňovat, a především začnete cítit, že přeci nejste jen suma rolí, které dennodenně zastáváte.

Objeví se otázka: „Kdo teda vlastně jsem, když nejsem matka/otec/manažer/šéf/trenér…?“ A přijde zmatení a nejistota.

5. Krize smyslu života a nízké sebevědomí

Sebevědomí a sebedůvěru může významně nabourat tzv. existenciální krize. Ta se opět zdaleka netýká každého a hrozí paradoxně více těm lidem, kteří na sobě pracují a rozvíjí se.

S tím, jak si kladete čím dál náročnější otázky, se jednoho dne vynoří ta nejnáročnější: „Proč tu jsem?“ „Co je moje poslání?“ „Co je smyslem lidského života.“ „Má vůbec smysl se tady o něco snažit?“ „Proč?“

Než se podaří na tyto otázky najít jakž takž uspokojivou odpověď, člověka se zmocní pochybnosti a nejistota, a může si přestat věřit, i když dříve se sebevědomím potíže neměl.

Jak si zvýšit nízké sebevědomí?

Každá z výše uvedených příčin si žádá jiné řešení, resp. pro každou z těchto příčin bude fungovat jiný postup a jiná terapie. Proto univerzální rady a tipy, jak si zvýšit sebevědomí a sebedůvěru, ne vždy a ne každému fungují. A proto také každému nezabírá stejná terapie.

Na negativní přesvědčení může fungovat i NLP koučink. Naproti tomu pro posílení emočního oddělení potřebujete hlubší terapeutické metody jako je například práce s časovou osou a reimprinting. Na krizi identity nebo existenciální krizi zase budou nejlépe fungovat humanistické terapeutické směry.

Pokud trpíte nízkým sebevědomím, je pravděpodobné, že v jádru nebude ležet jedna příčina, ale jejich kombinace. Proto je důkladný průzkum příčin dobrým prvním krokem, pokud si chcete sebevědomí trvale zvýšit. Bez tohoto průzkumu je vysoké riziko, že se budete trápit neadekvátními technikami, zažívat opakovaný neúspěch a to bude vaše sebevědomí jenom dále poškozovat.

Chcete-li pracovat na svém sebevědomí, začněte jedním z těchto kroků:

  1. Přečtěte si, jak probíhá skutečná hluboká transformace, která jde od příčiny až po integraci a nabízí trvalou komplexní změnu nejen v míře sebevědomí
  2. Objednejte se na úvodní sezení a probereme příčiny společně
  3. Nebo si udělejte test příčin níže a zjistěte orientačně, jaké metody pro vás budou funkční.
Proč si nevěříte? Otestujte se!

Zjistěte, v kterém okamžiku vašeho života došlo k poškození vašeho sebevědomí a jaké je na to efektivní řešení.

Test je ZDARMA.

Spuštěním testu se přihlašujete k měsíčnímu newsletteru s tipy a know-how z osobního rozvoje. Z tohoto newsletteru se můžete kdykoli později odhlásit.

Podobné příspěvky

  • Lze změnit svou povahu? aneb jak se změnit

    Věříte, že máte nějakou povahu, kterou nelze změnit? Máte trochu pravdu a zároveň jste vedle. Mnoho z toho, co považujeme za neměnnou povahu, jsou jenom naučené vzorce, které samozřejmě lze změnit. Na druhé straně je pravda, že se nerodíme jako nepopsaná tabule. Neseme si na tento svět nějaké nastavení a předpoklady. Co tedy lze změnit a jak?

  • Stačí jedno sezení s terapeutem?

    NLP (neurolingvistické programování) je známé jako velmi účinný nástroj a často se v souvislosti s ním mluví o tzv. „Singl session cure“, neboli vyléčení během jednoho sezení. Je to skutečně tak? Lze vyřešit problém během jednoho sezení? Přestože jsem „singl session cure“ zažila v roli terapeutky i klientky, jsem k němu velmi skeptická a dokonce tvrdím, že neexistuje…

  • Strach z odmítnutí: 5 kroků, jak jej překonat

    Strach z odmítnutí je jedním ze 4 základních lidských strachů (vedle strachu z opuštění, ze smrti a z promarnění života). Není tedy divu, že strach z odmítnutí nás velmi často blokuje v plné realizaci našeho potenciálu. Já osobně jsem se s tímto strachem potýkala dlouho a stále mu občas musím čelit. Ze všech 4 základních…

  • Přirozenost, zvyk a změna

    Občas narážím s klienty na určitou rezistenci vůči změně ve stylu: „Ale já jsem takový a kdybych se změnil, tak už to nebudu já.“ Nebo: „Když budu chtít být jiný, tak nebudu přirozený.“ A co to vlastně je ta naše přirozenost? Máme něco jako vrozenou povahu, jejíž změna je nám nepřirozená a šli bychom proti…

  • Emocionální zneužívání – co to je a co s tím?

    Pojem zneužití máme všichni spojený s fyzickým sexuálním znásilněním. Víte ale, že se lze dopustit znásilnění i na nehmotné úrovni? V psychologii se tento jev nazývá „emoční zneužívání“ (angl. emotional abuse). Jde o chování, které má za následek snížení sebeúcty a sebehodnoty oběti a vytvoření její psychologické závislosti na pachateli. Jak se z takové pasti vymanit? Nejen o tom je tento článek.

  • „Neřešte rodiče!“ radí terapeutka

    Tento článek je mojí osobní zkušeností a popisuje jedno z mých nejzásadnějších uvědomění v řešení vztahů s rodiči. Vztahy s rodiči jsou nejčastějším tématem řešeným v terapiích a zároveň jsou tématem nejtěžším. Zásadně nás ovlivňují a často je změna těchto vztahů klíčem ke spokojenějšímu životu. Na druhou stranu je tzv. „řešení rodičů“ velká past a slepá ulička. Jak v ní neuvíznout? Nechte se inspirovat mým příběhem.