Záchvaty vzteku jsou nejen nepříjemné, ale hlavně mohou vážně poškodit vaše osobní i pracovní vztahy. A jelikož vztahy jsou v životě velmi důležité, mohou záchvaty vzteku v konečném důsledku člověku i zničit život. Prvním krokem k jejich odstranění je porozumět tomu, proč vůbec máte tyto záchvaty vzteku.
Vaše záchvaty vzteku mají v zásadě 3 možné zdroje:
- Jiné emoce, kterých jste si nevšimli a které vzteku předcházely
- Situace, kdy vás někdo explicitně či skrytě ponížil či dokonce opakovaně ponižoval.
- Situace, kde jste se obětovávali pro druhé na úkor sebe, nebo se stavěli do méněcenné pozice.
Tyto 3 zdroje záchvatů vzteku si nyní podrobně rozebereme a na závěr každé kapitoly vám navrhnu otázky k sebereflexi, abyste lépe porozuměli tomu, proč máte záchvaty vzteku právě vy.
Vztek jako projev jiných potlačených emocí
Záchvat vzteku může být následkem toho, že jste nepostřehli předcházející jemnější emoce a nechali jste situaci zajít příliš daleko. Budete-li se pozorovat a důkladně se nad sebou zamýšlet, zjistíte, že záchvat vzteku nepřichází z ničeho nic, ale že jste před vztekem cítili jiné emoce. Často to bývají velmi nepříjemné emoce, jako bezmoc, strach, nebo frustrace.
Tyto emoce vám přicházejí něco říct. Obvykle vás upozorňují na to, že něco potřebujete.
Cítíte-li se bezmocní nebo bezradní, obvykle potřebujete pomoc, radu, oporu…
Cítíte-li strach, potřebujete znát rizika, mít strategie, jak jim předcházet, možná si udělat plán B, uzavřít pojistku, vytvořit si finanční polštář nebo mít síť spolehlivých přátel a dobrých kontaktů… Někdy stačí jednoduché opatření, např. vzít dítě za ruku, aby nevběhlo do silnice.
Frustrace zase obvykle ukazuje na nemožnost naplnění vašich snů a cílů. Možná tedy potřebujete předefinovat své cíle, zaměřit se na to, co máte pod kontrolou, nastavit si drobné realizovatelné kroky, vyměnit lidi v týmu, smířit se s pomalejším posunem, apod.
Nepříjemných pocitů jsou tisíce a každý z nich nese nějakou zprávu o tom, co zrovna potřebujete. Cítit a projevovat nepříjemné pocity se ale moc nenosí. Říkat si o pomoc už vůbec ne. A řešit problémy, dokud jsou malé? Na to přece není čas!
A tak tyto emoce přehlédnete, potřeby neošetříte a dříve nebo později přijde záchvat vzteku – tzv. sekundárního vzteku.
Otázka k sebereflexi 1:
První otázka, kterou si tedy položte, chcete-li se záchvatů vzteku zbavit, je: „Jaké emoce předchází mým záchvatům vzteku? Co cítím před tím? Co a proč si nedovolím cítit nebo projevit? A jaké své potřeby ignoruji?“
Dostaň svůj vztek pod kontrolu
Manuál ZDARMA plus e-mailový seriál
Podrobný manuál plný praktických cvičení sebereflexe. Pomůže vám pochopit váš vztek a dostat jej více pod kontrolu.
K manuálu obdržíte podpůrnou e-mailovou sérii, která vám pomůže vytrvat v práci a přinese dodatečné tipy a rady.
Manuál s emailovou sérií získáte ZDARMA odesláním vašich údajů.
Vztek jako reakce na ponížení
Vztek je mnohdy reakce na to, když vás někdo jakýmkoli způsobem poníží. Resp. když dovolíte, aby vás někdo ponížil. Toto ponížení může být explicitní a neoddiskutovatelné, jako třeba když vám někdo sprostě vynadá, odněkud vás vyhodí, za něco se vám vysměje, plivne vám do tváře, nebo vám fyzicky ublíží, fyzicky (sexuálně) vás obtěžuje nebo dokonce znásilní…
V těchto případech vzniká obrovské množství vzteku, které, je-li potlačeno, může v budoucnosti (a klidně v daleké budoucnosti o desítky let později) působit obrovské problémy fyzické i psychické. Tento kdysi potlačený vztek může také vyvěrat na povrch v podobě záchvatů vzteku.
V praxi se ale setkáváme i s mnohem jemnějšími způsoby ponižování, které, co se týká potlačeného vzteku, mohou mít podobný dopad. Vyjmenuji některé příklady:
- Vytrvalá ignorace od partnera: např. když ho o něco žádáte, on to odkýve a dál si jede to staré.
- Ignorace či citové vydírání od rodičů v dětství: pokud rodiče vytrvale ignorovali (některé) vaše potřeby, nebo vás dokonce nějakým způsobem psychicky deptali či vydírali, nesete si pravděpodobně do dospělosti obrovské množství potlačeného vzteku.
- Podvádění: je-li vám partner/partnerka nevěrný/á, implicitně vás ponižuje (pakliže jste si neodsouhlasili volný vztah, pak by se ale nejednalo o nevěru). Stejný efekt má opakované lhaní a jiné formy podvádění. Pochopitelně i v jiných vtazích než v partnerství.
- Přehnané kritizování, puntíčkářství, jiný metr na sebe a na vás: např. když vás někdo kritizuje za něco, co sám dělá, byť v trochu jiném kontextu. Někteří rodiče tímto přehnaným perfekcionismem trýzní své děti.
- Jakékoli povýšené nebo nadřazené chování: nadřazenost druhého logicky znamená vaši méněcennost.
- Jakákoli diskriminace: na základě pohlaví, orientace, vyznání, barvy pleti, věku… I diskriminace umí být velmi dobře schovaná za rádoby dobrými úmysly a někdy dokonce za tzv. ochranou vašich práv.
- Nevyžádaná pomoc: Jestliže Vám někdo chce pomáhat, aniž byste ho o to žádali, automaticky vám tím říká „ty na to nemáš, ty to sám/sama nezvládneš, já jsem lepší než ty“. Proto někteří lidé pomáhají tak strašně rádi – dává jim to pocit sebehodnoty, ale na úkor toho, komu jakože pomáhají.
Tento výčet rozhodně není úplný. Ponížení často ani nevyplývá ze samotného chování, ale z kontextu a ze záměru, který za určitým chováním je. Někdo vás tak může ponížit i tím, že vám něco daruje, něco pro vás udělá, nebo vám zalichotí. Je to velmi tenký led, protože ponížení je v úrovni pocitů a záměrů a tak mnohdy není vidět. Ponižovatel vám vždy může říci, že jste přecitlivělí, že to tak nemyslel, že „vidíte trávu růst“, že on vám chtěl jenom pomoct, apod. Čímž jen přiloží pod kotel ponižování. Záměr není vidět, nelze jej prokázat ani vyvrátit, a tudíž se o něm dá snadno lhát.
V každém takovém momentu, kdy vás někdo byť nenápadně poníží a vy se za sebe nepostavíte, vzniká vztek.
Ne vždy si tento vztek uvědomíte. Někdy (a možná často) jej potlačíte ještě dřív, než si stihnete všimnout, že jste naštvaní či vzteklí. Jedná se zde o tzv. primární vztek, který má velmi užitečnou funkci a tak jeho potlačení vůbec není žádoucí.
Takto nahromaděný vztek se časem někde tzv. „vyleje“. Pak zareagujete záchvatem vzteku v situaci, kde to vůbec není adekvátní. Stačí, aby vám tato situace vzdáleně připomněla minulé ponižování a nahromaděný a dříve potlačený vztek vytryskne na povrch.
Otázka k sebereflexi 2:
Druhá otázka, kterou si tedy můžete položit, abyste se nahromaděného vzteku zbavili, je: „Kde a kdy jsem se nechal/-a ponížit? Ponižoval mě někdo opakovaně a dlouhodobě? Jak a čím přesně? Podobá se to nějak tomu, co ve mně dnes spouští záchvaty vzteku?“
Jak si sami způsobujeme vztek?
Jindy se také ponižujeme sami dobrovolně. Například když vycházíme někomu vstříc na úkor sebe.
Děláte v práci úkoly za své kolegy, oni chodí domů v 5 a vy v 8, zatímco berete o polovinu nižší plat? A ještě jste na sebe hrdí? Nemáte na co, protože se tím dobrovolně ponižujete a pravděpodobně to čas od času svým kolegům dáte pěkně sežrat. Když ne ve skutečnosti, tak aspoň ve svých myšlenkách. Případně to dáváte sežrat svému partnerovi nebo dětem… A to je ten potlačený vztek, který se při sebe-ponížení vytvořil, zůstal zablokovaný a uvolní se záchvatem vzteku.
Jakékoli sebeobětování je též sebe-ponížením. Jestliže se např. obětováváte kvůli dětem, stavíte je nad sebe a to bude mít závažné negativní dopady do jejich i vaší psychiky.
Obětovávání se kvůli dětem je velice v módě, ale zároveň je to velmi destruktivní tendence. Vy si tím vytváříte latentní vztek, který na ně občas vylejete, aniž by děti chápaly, co udělaly špatně. Nebo jej zakonzervujete v sobě a zničí vás to fyzicky a/nebo psychicky.
Takže pokud jako rodič hledáte způsob, jak se přestat vztekat na dítě a rozčilovat se při jeho výchově, začněte od toho, že postavíte sebe i dítě na stejnou úroveň a nebudete se obětovávát, tj. ponižovat. Dítěti tím ušetříte pocity viny, nebo problémy vyplývající z domněle povýšeného postavení. A také se nebudete muset bát, že vaši strategii sebeponižování okopíruje a bude ji později aplikovat třeba v partnerském vztahu. No a sebe ušetříte záchvatů vzteku.
Otázka k sebereflexi 3:
Třetí otázka, kterou byste si tedy měli položit, pokud vás trápí záchvaty vzteku, je: „Kde, kdy a pro koho se obětovávám? Kde a vůči komu se dobrovolně stavím do pozice méněcennosti? A proč to dělám? Co tím získávám?“
Chcete prozkoumat svůj vztek? Objednejte se na úvodní sezení a podíváme se na to, zda v sobě potlačený vztek máte, jaké jsou příčiny a co se s tím dá dělat.
Chcete-li si nejprve ještě více prohloubit své pochopení vzteku, přečtěte si další články na toto téma:
- Jak řešit potlačený vztek – článek o tom, jak poznat a řešit potlačený vztek
- Léčení potlačeného vzteku II. část – článek o primárním a sekundárním vzteku, jak je rozlišit a jak ke kterému z nich přistupovat
- Potlačený vztek – příčiny, následky a řešení – článek o širokých souvislostech vzteku: Popisuje, jak nás potlačený vztek brzdí, proč potlačování vzteku vůbec vzniklo, jaké má důsledky nejen pro jednotlivce, ale pro celou společnost, a jak z toho ven.
- Co je to potlačený vztek – Definice a původ potlačeného vzteku.
- Jak bezpečně ventilovat vztek – způsoby, jak bezpečně a konstruktivně zacházet se vztekem, když se objeví.
Dostaň svůj vztek pod kontrolu
Manuál ZDARMA plus e-mailový seriál
Podrobný manuál plný praktických cvičení sebereflexe. Pomůže vám pochopit váš vztek a dostat jej více pod kontrolu.
K manuálu obdržíte podpůrnou e-mailovou sérii, která vám pomůže vytrvat v práci a přinese dodatečné tipy a rady.
Manuál s emailovou sérií získáte ZDARMA odesláním vašich údajů.
