Emocionální zneužívání – co to je a co s tím?

Nejčastější následky emocionálního zneužití:

Kdo páchá emocionální zneužívání

K emočnímu zneužívání a citovému vydírání může docházet v různých vztazích:

• partnerský vztah,
• rodina, například rodiče tak mohou působit na své děti,
• pracovní vztahy, například když šéf psychicky zneužívá své podřízené.

Čím bližší vztah, tím hůře se z takového vzorce vyvazuje. A také čím déle takové chování trvá, tím je těžší se osvobodit. Oběť totiž začne skutečně věřit tomu, že je neschopná, hloupá, bezcenná, špatná, apod., a stane se závislá na pachateli.

Netřeba asi zdůrazňovat, že nejzranitelnější jsou vůči takovému chování děti, které takový přístup poznamená na celý život.

Vědomé a nevědomé emocionální zneužívání

Ne každý, kdo páchá emocionální zneužívání, je ovšem zjevně špatný člověk. Málo se ví, že takové chování může být dokonce nevědomé a pachatelem dobře míněné. Jak se říká: největší zlo se páchá z lásky. Přehnaná kontrola, snaha ovládat i citové vydírání mohou klidně vycházet od člověka, který vás miluje a chce vás chránit. Kritizovat a ponižovat vás může někdo nejen se záměrem vám uškodit, ale také se záměrem vám pomoci – třeba se vyhnout nějakému problému, neriskovat, apod.

Ačkoli je takové chování nevědomé a dobře míněné, nijak to nezmírňuje závažnost následků, které to na oběti zanechá. A tady narážíme na obrovský problém, kdy někteří lidé se nacházejí v situaci, kdy si jakoby objektivně nemají na co stěžovat (partner, rodič nebo šéf se na první pohled jeví jako velmi hodný, milující, podporující), ale oni se cítí mizerně, propadají depresím a pomalu ztrácejí schopnost normálně fungovat v životě (případně mají dokonce chronické zdravotní potíže).

Co když se mě to týká?

Možná víte moc dobře, že se Vás to týká, protože projevy jsou zjevné. A nebo máte jenom podezření, ale nejste si jistí, protože forma emocionálního zneužívání, kterou váš pachatel používá, je velmi dobře skrytá.

Jestliže jste se poznali alespoň v 5 výše vyjmenovaných následcích emočního zneužívání, zamyslete se nad nejdůležitějšími osobními i profesními vztahy a podívejte se, zda v nich nezažíváte byť skryté formy chování uvedeného v první kapitole tohoto článku.

Máte-li podezření, že by to mohl být váš případ, je potřeba to co nejdříve řešit. Protože, jak už jsem psala výše, čím déle zůstáváte v takovém vztahu a v takových vzorcích, tím hůře se vám z toho bude vystupovat a tím závažnější to na vás zanechá následky.

3 kroky k řešení

1. Vystupte z pozice oběti

Zde to svádí k obvinění pachatele a uvelebení se v pozici oběti „já chudinka“, nicméně je potřeba si uvědomit, že tím si člověk jenom uškodí a uvězní se v tom nadobro. Oběť na nějaké úrovni dovolila pachateli jeho chování. Vstoupila do tohoto vzorce a tak může zase vystoupit. Pachatel nemá důvod své chování měnit a bez rázného impulsu od oběti jej měnit nebude. Iniciativa je tedy na oběti.

Chápu, že když se jedná o dítě, které se narodilo takto manipulujícím a zneužívajícím rodičům, je těžké tam vidět tu osobní zodpovědnost oběti. Ale na nějaké úrovni tam je vždycky a je klíčem k řešení. Kdyby tam nebyla žádná zodpovědnost, nebyla by tam ani žádná moc situaci změnit.

Zodpovědnost ale není vina! Zodpovědnost znamená „hraju v tom nějakou roli a mohu to změnit“. Vina znamená „můžu si za to sám, jsem špatný člověk“. Zodpovědnost dává sílu, zatímco vina oslabuje a vede k bezmoci. Nejde o to omluvit pachatele a vzít to na sebe. Jde o to uvědomit si, co mám pod svojí kontrolou a co můžu změnit. Neřešíme pachatele, řešíme sebe a své dobro. Pachatel ať si své problémy řeší sám.

Prvním krokem je tedy uvědomit si, že jen vy můžete svou situaci změnit.

2. Fyzicky se maximálně oddělte od pachatele

Druhým krokem je odpojení se od pachatele v maximální možné míře. Jedná-li se o šéfa, je potřeba změnit práci. Když jde o partnera, je dobré vztah ukončit, nebo se alespoň odstěhovat z jeho dosahu. Jedná-li se o rodiče, prospěje omezení kontaktu na minimum, někdy je nutné takto toxického rodiče odříznout úplně.

Toto oddělení od pachatele je pro oběť dlouhotrvajícího emocionálního zneužívání velmi těžký úkol. Jelikož důsledkem emočního zneužívání je vytvoření závislosti na pachateli a snížení víry ve vlastní schopnosti až k nule, není člověk po letech takového zacházení schopen prostě prásknout dveřmi a jít si po svém. Proto se v tomto případě odpojte tak moc, jak to aktuálně zvládnete, a nekritizujte se za to, že se nedokážete odpojit úplně. Časem to bude lepší. Pochvalte se za každý malý krůček k oddělení se od pachatele.

3. Změňte naprogramování svého mozku pomocí kvalitní terapie

Třetím krokem je pak cílená terapie. Pokud jste do takového vztahu vstoupili jako dospělí, bylo to z nějakého důvodu. Máte nějaký podvědomý vzorec myšlení a chování, kvůli kterému jste vlezli do zneužívajícího vztahu. Tento vzorec je potřeba najít a odstranit, resp. nahradit jiným, užitečnějším vzorcem. Jinak je vysoké riziko, že se vám podobná situace zopakuje a příští partner či šéf bude zase stejný, ne-li horší.

Pokud jste v takovém emočně zneužívajícím vztahu vyrostli, máte naprogramováno v hlavě, že takové chování je normální. Pravděpodobně budete mít hluboce zakořeněné přesvědčení, že jste špatní, neschopní, k ničemu. To všechno se dá změnit a hlavu „přeprogramovat“, ale připravte se na to, že to trvá.

Chcete-li zkusit terapii se mnou, objednejte se na úvodní sezení.

Použité zdroje:

1. Klm, John. Understanding emotional abuse. Psychology Today, 2023 [online], [cit. 13.03.2024]. Dostupné z: Understanding Emotional Abuse | Psychology Today
2. Tracy, Natasha. Emotional abuse treatment and therapy. Healthy place, 2021 [online], [cit. 13.03.2024]. Dostupné z: Emotional Abuse Treatment and Therapy | HealthyPlace