Proč mám nízké sebevědomí?

Hledání odpovědi na otázku, jak si zvýšit sebevědomí, začíná pátráním po tom, odkud nízké sebevědomí pramení.

Proč je to důležité?

To, jak vám budou různé rady a postupy ke zvýšení sebevědomí fungovat, totiž velmi záleží na tom, kde leží příčina vašeho problému. Když pochopíte příčinu, můžete pak lépe vybrat konkrétní postup a dosáhnout rychleji výsledku, tedy zvýšení sebevědomí či sebedůvěry.

Příčina 1:

Nedostatečné emoční oddělení

Když si v dětství nedokážete oddělit své emoce od emocí druhých lidí, snadno začnete jejich prožívání přebírat. V dospělosti pak hodnotíte sami sebe podle toho, jak vás hodnotí ostatní. Přijímáte jejich emoce a podle nich určujete, jestli jste dobrý nebo špatný člověk. Vaše hodnocení bude navíc černobílé: „Buď mě mají všichni rádi a jsem dobrý/á, nebo jsem špatný/á.“

V reálném životě vždycky narazíte na někoho, kdo se ve vaší přítomnosti cítí nepříjemně. Pokud jste si v dětství neosvojili schopnost oddělit své emoce od emocí druhých, začnou vás jejich nepříjemné pocity ovlivňovat. Naruší vaši sebehodnotu a tím i sebevědomí a sebedůvěru.

Emoční oddělování dítěte od matky začíná už mezi 1. a 3. rokem života, v období vzdoru. Možná jste se tehdy nedokázali dostatečně vymezit. Možná jste na mámě příliš ulpěli, protože na vás neměla dost času nebo kapacity. A možná vás rodiče už v raném dětství příliš odmítali, takže pro vás bylo emoční oddělení do určité míry nebezpečné.

Příčina 2:

Potlačení emocí a stud

Další možnou příčinou toho, že máte nízké sebevědomí, může být to, že jste v další fázi rozvoje příliš potlačili své tělo a s ním i značnou část primárních emocí, jako je například vztek.

Mezi 3. a 6. rokem života dochází k oddělování mysli a pozornost se přesouvá do hlavy. To je dobře, protože to umožňuje vznik mentálního ega a osobnosti. Díky tomuto vývoji začíná dítě chápat obrazy, symboly a později koncepty. Mysl potřebujeme, tak je dobře, že se začne poměrně brzy rozvíjet.

Někdy dítě zajde v oddělování od vlastního těla až příliš daleko. Stává se to hlavně tehdy, když okolí vnímá projevy těla a emocí jako nežádoucí. Když vás například trestají za vztek nebo kritizují a odsuzují za jiné projevy vaší dětské individuality, začnete se za některé části sebe sama stydět. A právě tady se rodí nízké sebevědomí.

Druhým důvodem k přestěhování se do hlavy je, když jsou emoce příliš bolestivé a je snazší se od nich tzv. „odstřihnout“. To se děje v případě traumatických událostí, a to nejen Traumat s velkým T, ale i traumat s malým t, kdy „jen“ nedojde k naplnění potřeb dítěte (především citových). Naučíte se, že na vašich potřebách nezáleží, případně se za ně začnete také stydět.

Příčina 3:

Převzetí negativních přesvědčení od okolí

Třetím důvodem, proč máte nízké sebevědomí, může být to, že si zvnitřníte negativní hodnocení okolí.

S nástupem do školy se učíte, co se má a co se nemá, co je dobré a co je špatné. Některé vaše vlastnosti lidé označí za špatné. Třeba sobectví, touha být lepší než ostatní, nebo naopak pohodlnost… Vaši rodiče a škola vám začnou diktovat, jací máte být. A kdykoli to není v souladu s tím, jací v jádru jste, vytvoříte si nějakou variantu přesvědčení, že nejste dost (krásní, chytří, dobří, rychlí, vysocí…).

Během školní docházky se tak vytvoří kromě mnoha užitečných vzorců také vzorce škodlivé (tzv. introjekty). A tyto pak mohou podrývat vaše sebevědomí klidně celý zbytek života, když to dovolíte.

Čím více negativních, škodlivých „skriptů“ jste ve škole (a v kroužcích a v rodině) nasáli a zvnitřnili si, tím větší potíže se sebevědomím a sebedůvěrou budete v dospělosti mít.

Příčina 4:

Chaos v životních rolích

Méně často stojí za nedostatkem sebevědomí to, že se člověk ztratí v rolích, které v životě zastává, a neví pak, kým vlastně je.

K tomuto dochází až v dospělém věku a zdaleka ne u každého. Může se vám to ale stát především, pokud na sobě pracujete a rozvíjíte se. Vaše konformní role vám začnou být těsné, začnete je zpochybňovat, a především začnete cítit, že přeci nejste jen suma rolí, které dennodenně zastáváte.

Objeví se otázka: „Kdo teda vlastně jsem, když nejsem matka/otec/manažer/šéf/trenér…?“ A přijde zmatení a nejistota.

Příčina 5:

Krize smyslu života a nízké sebevědomí

Sebevědomí a sebedůvěru může významně nabourat tzv. existenciální krize. Ta se opět zdaleka netýká každého a hrozí paradoxně více těm lidem, kteří na sobě pracují a rozvíjí se.

S tím, jak si kladete čím dál náročnější otázky, se jednoho dne vynoří ta nejnáročnější: „Proč tu jsem?“ „Co je moje poslání?“ „Co je smyslem lidského života.“ „Má vůbec smysl se tady o něco snažit?“ „Proč?“

Než se podaří na tyto otázky najít jakž takž uspokojivou odpověď, člověka se zmocní pochybnosti a nejistota, a sebedůvěra jde k ledu, i když jste na tom původně nebyli až tak zle.

Jak si zvýšit nízké sebevědomí?

Každá z výše uvedených příčin si žádá jiné řešení, resp. pro každou z těchto příčin bude fungovat jiný postup a jiná terapie. Proto univerzální rady a tipy, jak si zvýšit sebevědomí a sebedůvěru, ne vždy a ne každému fungují. A proto také každému nezabírá stejná terapie.

Na negativní přesvědčení může fungovat i NLP koučink. Naproti tomu pro posílení emočního oddělení potřebujete terapeutické metody jako EMDR nebo kineziologii, případně z klasičtějších přístupů třeba psychoanalýzu. Na krizi identity nebo existenciální krizi zase budou nejlépe fungovat humanistické terapeutické směry, kde se traumata z dětství neřeší.

Výše uvedené příčiny se mohou navzájem kombinovat a proplétat. Například jste se málo emočně oddělili v nejútlejším dětství, později ve škole jste tedy přebírali emoce druhých a vytvořili jste si celou řadu negativních přesvědčení o sobě.

Když na sobě začnete pracovat, vaše sebevědomí postupně roste. A pak přijde krize identity a vy najednou tápete, kdo vlastně jste. Děje se to proto, že jste dlouho přebírali postoje okolí a zároveň jste začali zpochybňovat své dosavadní role.

Takový spletenec příčin je pak nejlepší začít rozplétat pod vedením zkušeného terapeuta nebo terapeutky. Ušetříte si tak roky tápání a trápení se.

Chcete-li uhodit hřebíček na hlavičku a netrávit na terapiích mládí, je dobré vybrat si terapeuta či terapeutku s širším záběrem metod a přístupů a se zkušenostmi ze všech rozvojových fází.