Potlačený vztek má významné negativní důsledky nejen pro jednotlivce, ale také pro celou společnost. Je například velmi škodlivý pro naše tělo. Podle některých zdrojů je potlačený vztek dokonce příčinou rozvoje rakoviny. Ale nejen to. Potlačování vzteku má dalekosáhlé dopady do našich osobních vztahů i do celospolečenských záležitostí. V tomto textu si vysvětlíme, proč je vztek tak často potlačovaný, jaké to má důsledky a hlavně co s tím může každý z nás dělat.
Dostaň svůj vztek pod kontrolu
Manuál ZDARMA plus e-mailový seriál
Podrobný manuál plný praktických cvičení sebereflexe. Pomůže vám pochopit váš vztek a dostat jej více pod kontrolu.
K manuálu obdržíte podpůrnou e-mailovou sérii, která vám pomůže vytrvat v práci a přinese dodatečné tipy a rady.
Manuál s emailovou sérií získáte ZDARMA odesláním vašich údajů.
Jak vzniká potlačený vztek?
Vztekat se začínáme v období vzdoru, tedy kolem 2. roku života. V tomto věku se právě prostřednictvím vzteku rozvíjí naše schopnost prosadit se, postavit se za sebe a své potřeby, postarat se o sebe. Je to tedy velmi důležité období a vztek má velmi důležitou funkci.
Toto období je známé jako nejnáročnější fáze (spolu s pubertou) pro rodiče, protože dítě je často vzteklé, učí se prosazovat si svou, často to přehání a dělá scény kvůli maličkostem. Nemá ještě rozvinutou empatii, chce všechno hned a podle sebe… No prostě vzdorovité dítě.
Rodiče samozřejmě musí určit dítěti hranice a nemohou mu dovolit všechno, co si chce vyřvat. Na druhou stranu ale přílišné zakazování, potlačování vzteku a vynucování poslušnosti má dalekosáhlé destruktivní dopady na lidskou osobnost. A právě toto vynucování poslušnosti tím, že rodiče odpírají dítěti lásku, když se vzteká, stojí za potlačováním vzteku v dospělosti.
Naopak je dobré naučit dítě používat vztek konstruktivně – a to už v takto útlém věku. Děti, které se umí se vztekem vyrovnávat, pak obvykle v dospělosti nemají potíže s jeho negativními projevy.
Potlačování vzteku je tedy přirozená sebezáchovná reakce dítěte, když rodiče vztek nepřijímají či trestají. Potlačování se tak uloží jako strategie pro celý život.
Přílišným potlačováním projevů vzteku rodiče vychovají člověka, který není schopen se dostatečně prosadit, postavit se za sebe a postarat se o své potřeby. Takový člověk může být v dospělosti buď extrémně zakřiknutý a neprůbojný, nebo naopak vzteklý až agresivní (obvykle je buď v roli oběti, nebo v roli agresora).
Pokud jste byli tímto autoritativním způsobem vychováni, můžete mít nyní problém nastavit si jasné hranice vůči druhým lidem.
Možná se neumíte prosadit, necháváte si tzv. „kálet na hlavu“, lidé si k vám dovolí víc než k jiným, ráznějším lidem, chybí vám sebedůvěra, neumíte být asertivní, apod. Možná jste také velmi unavení, trpíte bolestmi hlavy, úzkostí nebo dokonce depresí, máte vysoký tlak a další potíže. A nebo máte nezvladatelné záchvaty vzteku. Za tím vším může stát potlačený vztek.
Pokud na sobě pozorujete popsané projevy, nejlépe vám pomůže individuální terapie. Během několika (obvykle 10 až 20) sezení se naučíte to, co jste se jako děti naučit nemohli: konstruktivně a včas projevit svůj vztek tak, abyste si nastavili hranice a vytvořili si zdravé vztahy bez zneužívání.
Vyřešením potlačeného vzteku si tak zlepšíte psychickou pohodu, vztahy s druhými i své fyzické zdraví.
Jak přestat „krmit“ vztek?
Důsledky potlačování vzteku (nejen) v dětství jsou ještě závažnější, než by se na první pohled zdálo. Tento potlačený vztek se totiž sám živí a multiplikuje, a většina z nás k tomu nevědomky přispívá…
…. Pro pokračování ve čtení se, prosím, přihlaste. Nemáte-li ještě přihlašovací údaje, ZAREGISTRUJTE SE ZDE. Je to ZDARMA a můžete se kdykoli později odhlásit.
Cítíte v sobě potlačený vztek?
Přijďte to vyřešit na terapii!
Zvlášť pokud jste byli hodné dítě, je pravděpodobné, že ve vás dřímá potlačený vztek a škodí vám jak v psychické, tak na fyzické rovině. Neumíte se za sebe dostatečně postavit a nastavit si hranice, jste vyčerpaní, apod. Přijďte svůj skrytý vztek vyléčit a odemknout potlačenou část vašeho potenciálu a vašeho štěstí.
