Tento článek je mojí osobní zkušeností (z role klientky terapie) a popisuje jedno z mých nejzásadnějších uvědomění v řešení vztahů s rodiči. Od chvíle, kdy jsem si toto uvědomila, jsem viděla v podobné slepé uličce řadu lidí, nejen mých klientů. Proto svůj příběh sdílím. Třeba to někomu ušetří roky terapie 🙂
Roky terapie k ničemu?
Kdysi jsem měla dojem, že moje tehdejší terapeutka podceňovala moje problémy ve vztazích s rodiči. Zamotala jsem se v tomto tématu do jakéhosi kruhu, ze kterého se mi nedařilo dostat ven. V jednu chvíli jsem chtěla této terapeutce říct, že je už pátá, se kterou své rodiče řeším. Chtěla jsem jí tím demonstrovat, že to není sranda s těmi mými rodiči.
V tom jsem se zarazila. Tady je něco hodně špatně, řekla jsem si. Začala jsem uvažovat, jestli není tedy chyba ve mně. Jestli se ve skutečnosti podvědomě nebráním řešení. Byli všichni moji terapeuti k ničemu, nebo si nějak stojím v cestě sama?
Převrátila jsem to ze všech stran, až jsem přišla na to, co je celou dobu špatně.
Špatně byl ten samotný fakt, že řeším v terapii víc rodiče než svůj život.
Uvědomila jsem si, že tohle je past, do které neustále znovu padám a všichni terapeuti mě do ní spadnout nechali. Jestli to některý či některá z nich někdy viděl/viděla a snažili se mi to říct, tak jsem to nepochopila. I to je možné. Spíš si ale myslím, že do té pasti spadli všichni se mnou. Je totiž jednoduché do ní spadnout.
Rodiče jsou v terapii klíč a zároveň past
Začneme-li řešit své životní problémy, velmi brzy narazíme na omezující vzorce myšlení, které nám byly naprogramovány do hlavy v nejútlejším dětství:
- „Nejsi dost dobrá.“
- „Nikdy to nikam nedotáhneš.“
- „Musíš se nejdřív postarat o ostatní.“
- „Nezasloužíš si lásku.“
- „Nemáš žádnou hodnotu.“
- „Jenom přiděláváš starosti.“
- „Jsi na obtíž.“
- „Jsi hlupák.“
- „Musíš se snažit.“
- „Nemůžeš si dělat, co chceš.“
- „Nemá smysl se snažit.“
- … a další…
Tyto či podobné „lahůdky“ se nám vryjí do podvědomí mnohem dřív, než začneme být samostatní. Většina našich programů, dobrých i špatných, vzniká v prvních 6 letech věku. Na „vině“ jsou nejčastěji situace z rodinného prostředí. Situace dramatické i banální. Reálná rodičovská pochybení a selhání, ale i dobře myšlené a na první pohled prospěšné aktivity. Z pohledu dítěte je to všechno stejné drama.
Je tedy přirozené, že v určitém momentu terapie začneme tzv. „řešit rodiče“. V našich vztazích s rodiči a v našem dětství je ukryto nejvíce materiálu pro terapii a často i klíč k opravdovému posunu v životě.
Dokud jsou rodiče na tomto světě, tak je pro nás vztah s nimi jeden z nejdůležitějších a velmi ovlivňuje celý náš život (zvláště jsme-li s nimi v pravidelném kontaktu). Je tedy normální, že je právě tento vztah nejčastěji řešeným tématem v terapii.
Co se ale často stane, je, že se v tom „řešení rodičů“ jaksi zaseknete. Původní cíl se poněkud upozadí nebo vytratí a vy donekonečna řešíte rodiče. Rodiče totiž nikdy nejsou a nebudou „vyřešení“. Řešit rodiče je tedy úžasný způsob, jak vás držet v terapii dlooooouho. Pro vás je to past a pro terapeuta zlatý důl.
Nemyslím si ale, že by byli terapeuti zkažení, a že by vás chtěli vědomě držet „nemocné“. Spíš si myslím, že jsme všichni uvěřili jakési lži, že je potřeba mít „vyřešené vztahy s rodiči“, abychom mohli být úspěšní, šťastní, nebo jenom „v pořádku“. Nemít „vyřešené rodiče“ je tak trochu ostuda a špatná vizitka. Jedni tedy předstírají, jak to mají vyřešené, a druzí na tom do aleluja makají. A spokojený a naplněný pak není nikdo.
Smyslem života totiž není mít krásné vztahy s rodiči, ale naplnit svůj potenciál.
Řešte rodiče, ale jen ve funkci rozvoje vlastního potenciálu
Krásné vztahy s rodiči jsou hezký bonus, ale na každý vztah jsou potřeba dva lidé a tak žádný vztah nemůžete mít plně pod kontrolou, nehledě na počet absolvovaných terapií, konstelací, rituálů, kurzů… Naproti tomu míru naplnění svého potenciálu pod svou kontrolou můžete mít na 100%.
Vyřešte si tedy rodiče jen do té míry, abyste mohli naplno žít. V určité chvíli je potřeba přesměrovat pozornost z problematických situací z dětství na současnost a budoucnost. Začít řešit víc svůj aktuální život, než dětství a rodiče. A to i když ještě není vyřešeno. Nikdy nebude úplně vyřešeno. Na prvním místě žijte svůj život a naplňujte svůj potenciál. Všechno ostatní se poskládá.
Při tom řešení svého života a potenciálu stejně čas od času na omezení od rodičů narazíte a budete se muset prokousat dalšími situacemi z minulosti. Je ale významný rozdíl dělat to kvůli sobě a svému životu, nebo to dělat kvůli zlepšování vztahu s rodiči.
Obvykle se vyhýbám dávání přímých rad, dnes si ale jednu dovolím:
Než budete zachraňovat nějaký vztah, zachraňte nejprve sami sebe.
Rodiče vám dali život, tak ho nepromrhejte tím, že se budete snažit s nimi mít nějaký vztah podle vašich představ.
Chcete si o tom promluvit? Přijďte na úvodní sezení.
