Proč vás terapeut nesmí vést a co má dělat místo toho

Co dělá terapeut během sezení? Co by dělat měl a co by dělat neměl? A proč? Odpovědi na tyto otázky najdete v následujícím textu.

O terapiích i koučinku stále koluje celá řada mýtů a nepravd, z nichž jedna zásadní se týká VEDENÍ. Lidé mají představu, že terapeut nebo kouč je povede. Jako by byl terapeut či kouč jakýsi předskokan, který prošel klientovým životem před ním a má v ruce návod. Jenomže každý žijeme svůj život jen jednou a napoprvé, nikdo jiný žádný manuál nemá a žádný opravný pokus není.

Proto ani terapeuti ani koučové nemohou klienta vést. Nevědí totiž kam. Co tedy dělá terapeut či kouč během sezení?

Proč terapeut nemá (nesmí) klienta VÉST?

Jako terapeut nemám návod na klientův život. Nekráčela jsem nikdy v jeho botách. Nemůžu vědět, co je pro něj dobré. Mám empatii, intuici, vědomosti a techniky. Dokonce mám metody na to, abych věděla dřív než klient sám, co potřebuje nebo kam směřuje. Ale než klient své přání či svůj cíl sám nahlas vysloví, jsou moje závěry jenom hypotézami.

Nepřísluší mi rozhodovat za klienta, co by měl a co by neměl dělat.

Nejsem, stejně jako žádný jiný člověk, měřítkem toho, co je správně a co špatně. Jako každý člověk se občas mýlím, občas něco nepochopím, občas s něčím nemám osobní zkušenost, ani žádnou podobnou zkušenost a tak mám jako každý jiný člověk (včetně všech terapeutů) omezenou mapu světa.

A i kdyby můj vhled do klientova problému byl kdovíjak přesný a moudrý a hluboký, tak klient se prostě může rozhodnout jinak a je to jeho věc.

Příklad z praxe: Když se klient rozhodl úplně jinak, než jak bych se na jeho místě rozhodla já

Měla jsem například cca 45letého klienta, který byl vášnivý sportovec. Přišel ke mně kvůli psychické stránce svého výkonu a po pár terapiích bylo jasné, že příčina jeho psychické nevyrovnanosti ležela v jeho vztahu s partnerkou. O týden později mi volal, že nemůže přijít na další sezení, protože má plné ruce práce se stěhováním od partnerky. Později mi přišla zpráva s poděkováním za pomoc. Ten člověk se dostal do reprezentace a byl spokojený.

V životě bych mu já za sebe neporadila rozejít se s partnerkou kvůli sportu, protože pro mě je partnerský vztah mnohem víc než nějaký sportovní výkon a medaile. A spousta čtenářů se mnou bude určitě souhlasit a myslet si, že ten člověk je blázen nebo že udělal chybu. To je ale jenom náš model světa a každý má právo na ten svůj. Každý má taky právo udělat v životě ty chyby, ze kterých se potřebuje učit. Takže ať to byla správná volba nebo chyba, je to věc čistě tohoto člověka a nikomu nepřísluší to hodnotit.

Právě schopnost převzít odpovědnost za vlastní život bývá jedním z nejdůležitějších výsledků terapie. Není to rychlá technika ani jednorázový vhled, ale součást hlubšího procesu změny. Pokud vás zajímá, jak dnes chápu skutečnou vnitřní proměnu člověka, najdete její mapu v článku o vnitřní transformaci.

Vedení se vylučuje s neposuzujícím, svobodným prostorem

Tento nehodnotící postoj je něco, pro co si mimo jiné lidé na terapii chodí.

Teprve v tomto svobodném prostoru, kde není dobře a špatně, se může člověk spojit sám se sebou a se svými zraněnými a potlačenými částmi. Může přestat hrát divadlo, může být zranitelný a nedokonalý… Což je nezbytné pro jakoukoli terapii. Zachovat takto neutrální postoj znamená zůstávat po celou dobu terapie jeden krok za klientem a nechat mu naprostou svobodu v rozhodování o sobě. Vylučuje se to s jakýmkoli udělováním rad a vedením. Obojí zaráz prostě nemůže existovat – buď vedu, nebo vytvářím neposuzující prostor.

Teď si asi říkáte: „Takže tam ten terapeut jen tak sedí a kouká, až si klient na všechno přijde sám? A pak si za to shrábne sumičku? To je ale prácička!“

Tak jednoduché to ale není.

Co tedy dělá terapeut během terapie? Co je jeho zodpovědnost?

Terapeut je zodpovědný za to, že vede terapii (nikoli klienta – to je obrovský rozdíl). Terapii lze vést různými způsoby, podle toho, co klient zrovna potřebuje a jaké má terapeut k dispozici metody.

Vést terapii a terapeutický proces obvykle znamená:

• Klást otázky tak, aby si klient definoval cíl, prozkoumal svůj problém, své potřeby, emoce, zkušenosti apod.
• Vést a rozvíjet rozhovor tak, abychom odkryli souvislosti v klientově životě a odhalili příčiny jeho potíží, popřípadě, aby si našel kroky ke zlepšení.
• Dojít případně až k tomu, co je potřeba odblokovat či nějak terapeuticky změnit.
• A pak provést klienta terapeutickou technikou, aby došlo ke posunu v jeho myšlení, vnímání a chování.
• A nakonec mu pomoci tento zážitek integrovat do jeho života.

Někdy ale vedení terapie může spočívat „jen“ v plné přítomnosti terapeuta a držení neposuzujícího prostředí. Ne vždy je potřeba milion otázek a ne vždy je potřeba technik. Někdy klient potřebuje neposuzující přítomnost druhého člověka a čas. Paradoxně je takovéto vedení terapie těžší než klást otázky a směřovat rozhovor. V některých případech, zvláště u pokročilých klientů, je to ale to nejvíc léčivé.

Vést terapii také znamená, že nenechám klienta jen tak kecat o všem možném, co ho zrovna napadne.

Když pojmenuje téma, které chce řešit, vracím ho k tomuto tématu, dokud se nedostaneme k nějakému, byť dílčímu, závěru, nebo alespoň posunu v chápání tématu.

Klientovi věnuji vždy 100% pozornost.

• Pečlivě naslouchám a pozoruji, kladu otázky.
• Utvářím si v hlavě hypotézy o příčinách jeho problémů a ty s ním pak ověřuju. Hledám, co v podstatě potřebuje.
• Pomáhám mu spojit se s emocemi a regulovat je.
• Snažím se pochopit jeho příběh a tím pomáhám i klientovi v pochopení sebe sama.
• Mám v hlavě spoustu modelů, podle kterých lze různé situace a problémy analyzovat. Vybírám a testuju tyto modely a používám ty, které momentálně fungují, tj. vedou k uvědomování či ke změně.
• A nebo jsem prostě jenom zvědavá, jak klient přemýšlí, jak zachází se sebou a se svým životem, a proč to dělá právě takto.

Klient obvykle vidí jen to, že poslouchám a doptávám se.

To nejtěžší je překonávat obranné mechanismy klienta

Často s klienty narážím na jejich obranné mechanismy. To jsou způsoby, jak se vyhýbají řešení hlavní příčiny svých problémů, aniž by si to uvědomovali.

Někdo se brání vtipkováním a smíchem, někdo se snaží otočit role a dělat terapeuta mně, někdo začne najednou dělat jakoby blbého a na všechno odpovídat „nevím“ a „neumím“… Naše ega mají různé kreativní způsoby, jak nás držet ve starých, možná neužitečných, ale aspoň vyzkoušených vzorcích. Úkolem terapeuta je mimo jiné také pomoci klientovi tyto obranné mechanismy opatrně a postupně překonávat, aby změna byla možná.

Překonávání těchto obranných mechanismů je vůbec nejtěžší disciplína a prověřuje terapeutovy schopnosti.

Dosáhnout spektakulárních výsledků s klientem, který plně spolupracuje a nijak se nebrání, to umí každý. Pak se může podařit i za jedno sezení neskutečný výsledek a posun.

Někteří klienti ale přicházejí vyzbrojeni celým arzenálem obranných mechanismů, že to skoro vypadá, že nic ani měnit nechtějí. Ale přitom přišli a zaplatili, takže na nějaké úrovni chtějí a na jiné se tomu brání. Je potřeba zjistit jak a proč, jinak bude změna jen nedosažitelným snem.

Každý, kdo chodí na terapii dlouhodobě, občas narazí na nějaký svůj obranný mechanismus. Máme je všichni a je na terapeutech, aby nám je citlivě pomohli překonat. Říkám „nám“, protože i já mám samozřejmě s terapií klientskou zkušenost a i já občas potrápím svou terapeutku nějakou tou podvědomou obranou.

Co je klientova zodpovědnost?

Řekli jsme si, co dělá terapeut. Efekt terapie ale notně závisí také na tom, co dělá nebo nedělá klient.

Základem je rozhodnutí ke změně

Je jedna věc, kterou za vás žádný terapeut nemůže udělat: rozhodnutí se změnit a aktivně se na změně podílet.

Dokud se klient nerozhodl pro změnu a nerozhodl se, že se sebou chce opravdu něco aktivně dělat, terapeut se může třeba rozkrájet, ale výsledky terapie budou mizerné, pokud vůbec nějaké.

Lidé si občas myslí, že si tu změnu můžou koupit. Že to je to, za co platí – že se „TO“ samo změní. Nejlépe aniž by to „TO“ museli pojmenovávat či nějak rozpitvávat. „Prostě dám prachy na stůl, vypiju si kafíčko, posedím v křesílku a odejdu jako jiný člověk.“ Jenomže tak to nefunguje. Jsou věci, které se koupit nedají.

První věc, za kterou je tedy klient zodpovědný, je jeho rozhodnutí aktivně se podílet na své změně.

Nemusí vědět, co přesně chce změnit, nemusí vědět jak, může pochybovat o své schopnosti se změnit… Ale musí mít jakousi elementární vůli to aspoň zkoušet a hledat cesty.

Otevřenost a komunikace

Další významnou zodpovědností klienta je upřímnost a otevřenost vůči terapeutovi. Především svému terapeutovi nikdy nelžete! To by bylo opravdu zbytečné mrhání časem a penězi. Na terapii nechodíte ukázat, jak jste dokonalí a bezchybní. Chodíte tam přijmout a eventuálně změnit to, co se vám na vás nelíbí. A to je potřeba upřímně a narovinu pojmenovat. Obcházením a mlžením jen ztrácíte drahocenný čas.

Dále byste měli terapeutovi sdělovat, co se s vámi děje mezi sezeními, a případně také to, když se na sezení stalo něco, co vám tzv. „nesedlo“.

Terapeut není vševědoucí ani dokonalý a může něco přehlédnout, nebo udělat něco, co vám není příjemné a nevšimnout si vašeho nekomfortu. Čím víc dokážete se svým terapeutem mluvit i o tom, co není příjemné, tím většího posunu můžete dosáhnout. A tím rychleji také případně odhalíte terapeuta, pro kterého je jeho ego důležitější než váš posun – to když se tato komunikace otočí pro ti vám.

Nejhorší je, když si necháte všechno pro sebe, a pak se z terapie beze slova vypaříte. Bez komunikace není vztah a bez vztahu není progres. Možná, že tento vzorec „nic neřeknu a pak zmizím“ je právě to, co potřebujete změnit nejen v terapii, ale hlavně ve svém životě.

Vytrvalost a trpělivost

Pokud chcete skutečnou změnu a posun, které vydrží napořád, pak se musíte smířit s tím, že to nebude na 3 sezení. Zkratky nefungují. Bohužel. Vzorce, které se vytvořily dávno v minulosti a 20, 30, 40 či ještě více let je dennodenně žijete, prostě nezmizí za měsíc. Nejspíš ani za 3 měsíce. Chcete-li tedy, aby terapie opravdu fungovala, musíte vytrvat.

Potenciální přínos terapeutického procesu nepoznáte na prvním, ani na druhém či třetím sezení. Chcete předem záruku, že to bude fungovat? Pak zbytečně tlačíte svého terapeuta do rychlých technik a zbrklých kroků, které se mohou vymstít.

Váš psychologický systém musíme nejprve poznat, než do něj začneme zasahovat. Toto poznávání nějakou dobu trvá a mimochodem ten systém nepoznává jen terapeut, ale také vy jako klient. Takže i tato fáze poznávání má velkou hodnotu a význam, i když se zatím nic dramaticky nemění.

Tato fáze také slouží k vytvoření vztahu důvěry mezi vámi a vaším terapeutem. Tento vztah pak bude hlavní pákou vašeho posunu (dle některých výzkumů až 30% efektu terapie), takže se nebojte do jeho vytvoření na začátku investovat pár sezení, kdy se nebude dít nic převratného, jen si budete s terapeutem povídat.

Vyberte si terapeuta nebo terapeutku, se kterým či se kterou se cítíte bezpečně, a choďte na sezení pravidelně alespoň půl roku. Teprve pak má smysl začít něco hodnotit.

Riziko, že vám spolupráce s terapeutem za půl roku nepřinese vůbec nic, je velmi malé. Tedy pokud splníte dvě podmínky výše: budete se aktivně podílet na své změně a otevřeně komunikovat.

Pokud se přesto bojíte neúčinnosti terapie, přečtěte si článek o 9 příčinách toho, proč terapie někdy nefunguje tak, jak by měla. Poučeni pak budete moci o těchto rizicích se svým terapeutem mluvit hned na začátku a uvidíte, jak se k nim staví.

Za co platím terapeutovi?

Terapeutovi tedy neplatíte za to, že vás zázračně změní. Ani za to, že vyřeší vaše problémy za vás, nebo za to, že vám řekne, co máte dělat. Ani za to, že na sebe převezme tíhu zodpovědnosti za váš život.

Terapeutovi platíte za:

• Jeho čas,
• Jeho plnou neposuzující pozornost,
• Držení prostoru a struktury sezení a terapeutického procesu,
• Rozvojovou úroveň, které sám dosáhl a může vám tak jít příkladem (nikoli ale konkrétní zkušenosti, které by vám předával),
• Jeho vědomosti, zkušenosti a schopnost vést terapii, jak bylo popsáno výše vč. překonávání obranných mechanismů, event. provádění technik.

Závěrem: Když terapie funguje tak, jak má

Kvalitní terapeut vás nevede, neudává směr a nerozhoduje za vás. Místo toho vytváří prostor, ve kterém můžete bezpečně zkoumat vlastní myšlenky, pocity a vzorce — a nacházet odpovědi, které jsou skutečně vaše. Pokud chcete zažít, jak vypadá práce, která respektuje vaši autonomii a podporuje váš růst, můžete si u mě objednat úvodní sezení a vyzkoušet si to naživo.