Je dobré projevovat své emoce? Kdy a jak? Nebo se raději krotit? Nebo někdy se projevit a někdy ne? Podle čeho se to pozná?

Protichůdné přístupy k emocím

Za 10 let osobního rozvoje jsem se setkala s několika různými přístupy k emocím, které si zdánlivě protiřečily. V NLP jsme se učili měnit své reakce z tzv. omezujících emocí. Člověk se někdy pod vlivem emocí chová jako blb a pak toho lituje. Tyto situace se opakují, takže je fajn přerušit řetězec a změnit své chování. Dávalo mi to smysl a fungovalo to na celou řadu problémů.

Pak jsem se setkala s jiným přístupem, podle kterého je zase žádoucí emoce spontánně projevovat bez dlouhého přemýšlení, protože jakmile začneme přemýšlet, jestli je naše reakce vhodná nebo ne, většinou už nezareagujeme. A tím, že nezareagujeme, nepostaráme se o sebe a své potřeby. A to je taky pravda. Kolikrát jste zpětně litovali, že jste něco neřekli, nepostavili jste se za sebe, zůstali jste v koutě?

Tento poslední přístup k emocím se mi zdál v protikladu k tomu, co jsem se naučila v NLP. V NLP byla impulsivní reakce z emoce v podstatě špatně a tady byla naopak jediná správná. A teď co je správně?

Mohou mít oba přístupy zároveň pravdu?

Cítila jsem, že oba přístupy mají pravdu a nejsou v protikladu. Projevit emoce je důležité, ale dát někomu ze zlosti do držky asi není ten správný projev, který bychom chtěli podporovat. Dlouho jsem nemohla přijít na to, jak to skloubit dohromady. Kdy se tedy mám projevovat ze svých divokých emocí a kdy se snažit svou reakci nějak korigovat? Podle jakého klíče používat jeden nebo druhý přístup?

Začala jsem rozebírat několik konkrétních situací a porovnávat je. Nakonec jsem došla k tomu, jak se oba přístupy doplňují a že nejsou vůbec v protikladu. Ale hezky postupně. Uvedu dvě různé situace a pokusím se to na nich vysvětlit.

Tu první prožila moje partnerka, když ve zlosti poslala e-mail na celou firmu. E-mail byl sice slušný, ale jednoznačně se v něm vymezovala proti určitému chování mnohých kolegů. Byla to impulsivní reakce z prvotního pocitu naštvání. Ačkoli zpětně zapochybovala o správnosti svého jednání, nakonec to vyhodnotila jako užitečné. Mírnější reakce by nevyprovokovala vedení k řešení problému. Takto to bylo sice chvíli nepříjemné, ale ve výsledku konstruktivní.

Druhá situace je moje vlastní, a jedná se o typ situací, které jsem po určitou dobu prožívala opakovaně. Při venčení našeho problémového, nesocializovaného psa jsem se každou chvíli dostávala do konfliktu s jinými pejskaři (vlastně i s lidmi bez psů). Nikomu se nelíbilo, jak se psa snažím korigovat a vychovat. Podle jedněch jsem byla moc měkká a nezvládala jsem ho, a podle jiných jsem ho zase týrala. Pravda byla taková, že jsem z něj byla dost zoufalá a snažila jsem se najít jakékoli funkční řešení, abych ho nemusela vracet do útulku. Moje reakce na cizí připomínky bývala zlostná. Ze zlosti jsem nejednou byla i sprostá (na svou obhajobu musím říct, že ti lidé byli všechno jen ne milí a nápomocní). Pozitivní efekt mých výbuchů sice byl, že mě lidi na sídlišti přestali otravovat, ale hrdá jsem na sebe nebyla. Je to příklad toho kdy reakce z negativní emoce není to nejlepší řešení.

Když jsem o tom přemýšlela víc do hloubky, uvědomila jsem si, že zlost v těchto situacích nebyla tím úplně prvním pocitem. Tím bylo zoufalství a bezradnost. To jsem si ale nedovolila projevit. Reagovala jsem až z dalšího pocitu v řadě.

Na srovnání těchto dvou případů jsem zjistila, že reagovat impulsivně z prvotní emoce je vždy to nejlepší, co můžeme udělat, ale problém je v tom, že tato prvotní emoce nám často úplně uteče. Neuvědomíme si ji, nebo si nedovolíme ji projevit a potlačíme ji. Pak se zacyklíme ve svých jedovatých zlostech a hněvech a je z toho destruktivní chování, které se tváří jako reakce z prvotní emoce, ale není to tak.

Není pocit jako pocit: integrace obou přístupů

Reakce z prvotní emoce je vždycky přiměřená (ačkoli se tak nemusí na první pohled jevit, přiměřená zde neznamená mírná, rozumná nebo racionální). Dokázat projevit pocit, který v nás něco spustilo, a zachovat se podle něj, znamená dokázat se postavit sama za sebe, za své potřeby. To má za následek vyřešení situace a ta se už nemusí znovu opakovat.

Naproti tomu, když prvotní pocit potlačíme a reagujeme až z další emoce v řadě, toto chování bude i ze zpětného pohledu dětinské, nepřiměřené a především neužitečné vzhledem k naplnění našich potřeb a hodnot. A brzy dostaneme příležitost k nápravě: situace se bude opakovat.

A co to znamená v praxi?

Pokud se vám tedy opakují podobné situace pořád dokola, štvou vás stejné věci, tak je to známka toho, že své prvotní emoce potlačujete. Pocity, které v takových chvílích projevujete, jsou ty, které byly natolik silné, že už jste je museli řešit. Před tím jste ale měli x jemnějších nenápadných pocitů, které jste (nevědomě) potlačili.

Na tyto opakující se nepříjemné situace budou fungovat (nejen) techniky NLP, které vám pomůžou změnit vaši reakci. Přerušit řetězec, zvládnout jednu zkoušku. V jednom konkrétním typu situací si najdete nové, adekvátní chování. Tím se situace změní a nebude se dále opakovat ve stejném schématu. To, co najdete díky technikám NLP, není nějaká racionální, rozumná reakce oddělená od emocí (jak si to občas lidé představují), ale právě ta reakce z první emoce. To užitečné chování, díky kterému se o sebe v dané situaci postaráte. Takto můžete brát jednu situaci po druhé a postupně je měnit k lepšímu. Na ty, které mají svůj původ hodně hluboko v podvědomí, budete muset vzít větší kalibr, než je NLP.

Existuje ovšem ještě možnost žádné problémové situace nevytvářet a už vůbec je nemuset opakovat dokola. Možnost, jak si vždy umět poradit nejlépe, jak to jde. K tomu se potřebujeme naučit vnímat své pocity, a to i ty úplně nejjemnější. Naučit se je vnímat a pak je projevit. Pokud bychom se to perfektně naučili a dělali to tak vždy (což je nám běžným smrtelníkům prakticky nedosažitelné), nepotřebovali bychom už žádné techniky, protože bychom neměli žádné opakující se problémové situace k řešení. I když je nám dokonalost vzdálená, můžeme k ní alespoň směřovat a počet problémů k řešení snižovat. Tím, že budeme vnímavější ke svým pocitům.

Jak se naučit lépe vnímat své emoce se dozvíte například v Taháku na pocity a minikurzu, který na něj navazuje. Vše k dispozici ZDE.

Podobné příspěvky