Jak vyléčit potlačený vztek

Trápí vás potlačovaný vztek? Nebo se chcete zbavit svých negativních projevů vzteku? V tomto článku se podíváme na to, odkud se vztek vůbec bere a jaká je jeho funkce v našich životech. Řekneme si, co se děje, když vztek potlačujeme, a samozřejmě nebudou chybět tipy, jak svůj vztek léčit a vyléčit, ať už je potlačovaný a skrytý, nebo se divoce projevuje.

Jak poznat potlačený vztek?

Abychom mohli léčit potlačovaný vztek, musíme nejprve rozpoznat, že nějaký potlačovaný vztek v sobě máme. Někdy je to snadné: náš nashromážděný vztek někde bouchne a člověk pak reaguje vztekle na úplnou banalitu.

Máte-li tendenci reagovat přehnaně a vztekat se kvůli blbostem, že pomalu ani sami sebe nepoznáváte, pak v sobě máte nahromaděný potlačený vztek.

Ne vždy je to ale takto zřejmé. Potlačený vztek se může projevovat i jinými způsoby:

1. Únavou: potlačování emocí je náročné a pokud to děláte dlouhodobě, můžete z toho být vyčerpaní. Trpíte-li tedy zdánlivě bezdůvodnou, chronickou únavou, může být jednou z příčin potlačený vztek.
2. Fyzickými neduhy: Vysoký krevní tlak, žaludeční vředy, problémy s játry, bolesti hlavy, migrény (hlavně pravostranné), nespavost, noční můry, bolesti zad… Podle některých zdrojů je potlačený vztek dokonce jednou z příčin rozvoje rakoviny. Tělo je s psychikou velmi úzce spojeno a potlačený vztek umí tělu velmi uškodit.
3. Destruktivním chováním: Vztek, který jsme neprojevili na správném místě, se může přetransformovat do chování, které nám ve výsledku škodí a poškozuje i naše vztahy. Může jít o lhaní, podvádění, fyzické ubližování druhým, sebepoškozování, přílišná zakřiknutost a neschopnost se projevit, ale i přehnaná výbušnost, o které již byla řeč…, Z potlačeného vzteku mohou pramenit také různé formy závislostí.
4. Úzkostmi a depresemi: Po potlačení vzteku následuje lítost a lítost může přerůst až v bezmoc. Zažíváte-li hodně lítosti a bezmoci po dlouhou dobu, snadno se propadnete až do depresí.

U těchto projevů nemusí být vždy na vině potlačený vztek, ale pokud některým z popsaných příznaků trpíte, určitě si váš vztek zaslouží bližší prozkoumání.

Vztek často vnímáme jako něco negativního, protože jeho projevy obvykle nejsou hezké ani příjemné pro okolí. Málokdo si asi užívá pohled na vztekajícího se člověka a málokomu je příjemné se vztekat. Je ale důležitě si uvědomit, že vztek má velmi důležitou funkci a v žádném případě není žádoucí se jej rychle zbavovat.

Jak a proč vzniká vztek?

Vztek je reakce na to, když nás někdo jakýmkoli způsobem poníží. Resp. když dovolíme, aby nás někdo ponížil. Toto ponížení může být explicitní a neoddiskutovatelné, jako třeba když vám někdo sprostě vynadá, odněkud vás vyhodí, za něco se vám vysměje, plivne vám do tváře, nebo vám fyzicky ublíží, fyzicky (sexuálně) vás obtěžuje nebo dokonce znásilní… V těchto případech vzniká obrovské množství vzteku, které, je-li potlačeno, může v budoucnosti (a klidně v daleké budoucnosti o desítky let později) působit obrovské problémy fyzické i psychické.

V praxi se ale setkáváme i s mnohem jemnějšími způsoby ponižování, které, co se týká potlačeného vzteku, mohou mít podobný dopad. Vyjmenuji některé příklady:

• Vytrvalá ignorace od partnera: např. když ho o něco žádáte, on to odkýve a dál si jede to staré.
• Podvádění: je-li vám partner/partnerka nevěrný/á, implicitně vás ponižuje (pakliže jste si neodsouhlasili volný vztah, pak by se ale nejednalo o nevěru).
• Přehnané kritizování, puntíčkářství, jiný metr na sebe a na vás: např. když vás někdo kritizuje za něco, co sám dělá, byť v trochu jiném kontextu.
• Jakékoli povýšené nebo nadřazené chování: nadřazenost druhého logicky znamená vaši méněcennost.
• Jakákoli diskriminace: na základě pohlaví, orientace, vyznání, barvy pleti, věku… I diskriminace umí být velmi dobře schovaná za rádoby dobrými úmysly.
• Nevyžádaná pomoc: Jestliže Vám někdo chce pomáhat, aniž byste ho o to žádali, automaticky vám tím říká „ty na to nemáš, ty to sám/sama nezvládneš, já jsem lepší než ty“. Proto někteří lidé pomáhají tak strašně rádi – dává jim to pocit sebehodnoty, ale na úkor toho, komu jakože pomáhají.

Tento výčet rozhodně není úplný. Ponížení často ani nevyplývá ze samotného chování, ale z kontextu a ze záměru, který za určitým chováním je. Někdo vás tak může ponížit i tím, že vám něco daruje, něco pro vás udělá, nebo vám zalichotí. Je to velmi tenký led, protože ponížení je v úrovni pocitů a záměrů a tak mnohdy není vidět. Ponižovatel vám vždy může říci, že jste přecitlivělí, že to tak nemyslel, že „vidíte trávu růst“, že on vám chtěl jenom pomoct, apod. Čímž jen přiloží pod kotel ponižování.

V každém takovém momentu, kdy vás někdo byť nenápadně poníží a vy se za sebe nepostavíte, vzniká vztek. Ne vždy si jej uvědomíte. Někdy (a možná často) jej potlačíte ještě dřív, než si stihnete všimnout, že jste naštvaní či vzteklí.

Jak si sami způsobujeme vztek?

Jindy se také ponižujeme sami dobrovolně. Například když vycházíme někomu vstříc na úkor sebe. Děláte v práci úkoly za své kolegy, oni chodí domů v 5 a vy v 8, zatímco berete o polovinu nižší plat? A ještě jste na sebe hrdí? Nemáte na co, protože se tím dobrovolně ponižujete a pravděpodobně to čas od času svým kolegům dáte pěkně sežrat. Když ne ve skutečnosti, tak aspoň ve svých myšlenkách. Případně to dáváte sežrat svému partnerovi nebo dětem… A to je ten potlačený vztek, který se při sebe-ponížení vytvořil a zůstal nezpracovaný a neprojevený.

Jakékoli sebeobětování je též sebe-ponížením. Jestliže se např. obětováváte kvůli dětem, stavíte je nad sebe a to bude mít závažné negativní dopady do jejich i vaší psychiky. Vy si tím vytváříte latentní vztek, který na ně občas vylejete, aniž by děti chápaly, co udělaly špatně. Nebo jej zakonzervujete v sobě a zničí vás to fyzicky a/nebo psychicky. Takže pokud jako rodič hledáte způsob, jak se přestat vztekat na dítě a rozčilovat se při jeho výchově, začněte od toho, že postavíte sebe i dítě na stejnou úroveň a nebudete se obětovávát, tj. ponižovat. Dítěti tím ušetříte pocity viny, nebo problémy vyplývající z domněle povýšeného postavení. A také se nebudete muset bát, že vaši strategii sebeponižování okopíruje a bude ji později aplikovat třeba v partnerském vztahu.

Proč je vztek dobrý sluha

Z výše uvedeného vyplývá, že vztek je indikátorem toho, že jste dopustili vlastní ponížení a je potřeba napravit rovnováhu, dát sebe výš v žebříčku priorit, postavit se za sebe. Je to nástroj udržení zdravých hranic, nástroj vytvoření sebehodnoty a sebeúcty. Je tedy v základu dobrý a užitečný!

Když už se vztek objeví, je dobré jej adekvátním způsobem projevit. Najít ten adekvátní způsob, to může být tvrdý oříšek. V každé situaci a pro každého člověka to bude totiž jinak. Někdy stačí klidně pronést „tohle, co říkáš, je ponižující a vzbuzuje to ve mně vztek“. Jindy je na místě spustit pořádný hysterák, protože klidné konstatování neudělá na druhé straně žádný efekt. Někdy bude dokonce potřeba situaci úplně opustit, třeba ukončit vztah, odejít z firmy, apod.

S hledáním adekvátní reakce na vztek může pomoci NLP

V neurolingvistickém programování existuje technika, jak si pro jakoukoli situaci najít pro sebe vyhovující, adekvátní chování v případě ponížení vlastní osoby. Pokud se Vám něco takového už děje, NLP tedy nabízí první pomoc.

Technika spočívá v tom, že si uvědomíte, co se s vámi přesně v dané situaci děje, co potřebujete a jak to můžete získat.  Tato technika je součástí workbooku Jak zkrotit emoce, který je přes léto 2024 k dispozici zdarma a můžete k němu získat zajímavé letní benefity.

Tato metoda vám pomůže, když jste si vědomi toho, že vztek zažíváte a dokážete identifikovat situace, kde, kdy a s kým se vám to stává. Váš vztek tedy není úplně vytlačený do podvědomí.

Metody léčení potlačeného vzteku

Co ale s tím, když na sobě pozorujete projevy potlačovaného vzteku (únava, vysoký tlak, migrény, atd.), ale tu emoci si vůbec neuvědomujete? Jste klidní, ale vlastně se vůbec necítíte dobře?

Zřejmě jste se v minulosti naučili svůj vztek velmi dobře potlačovat. V dětství to mohla být vaše strategie přežití. Kdybyste vztek projevili, možná by to vyvolalo násilí, nebo zhoršení už tak špatné situace. Tak jste se naučili vztek ani necítit.

Abyste se z příznaků potlačeného vzteku vyléčili, je potřeba tyto strategie přepsat, tzv. přeprogramovat. Znovu se zkontaktovat se vztekem, naučit se jej cítit, poslouchat a projevovat. Tak, abyste měli v budoucnu možnost vztek projevit, když budete potřebovat.

K tomu vám může pomoci několik terapeutických technik. Já osobně mám dobrou zkušenost s kineziologií a vzpomínkovou terapií. Pomoci mohou i časové osy z NLP, ale také tzv. trauma-fobia proces (též z NLP). Tyto metody umožňují přepsat minulé zkušenosti, resp. tedy emoční stopy těchto zkušeností, aniž by došlo k retraumatizaci (tzn. k znovu prožití a zaktivování případného traumatu).

Jak vyléčit vztek, jehož příčinou je velké trauma?

K tomu, abychom mohli tyto vzorce přepsat, potřebujeme nejprve zjistit příčinu. Ukazuje se, že příčinou obvykle není ta nejhorší událost. Například u znásilněné ženy, není samo znásilnění příčinou potlačování vzteku a s tím spojených problémů. Příčiny se obvykle hromadí dávno před tím, než k takovému činu dojde. A mohou to být úplně banální záležitosti.

Dejme tomu, že žena jako malá holčička něco doma rozbije a pak to zakamufluje, zalže a hodí vinu na straší sestru. Událost je dávno zapomenuta jako nepodstatný incident. Jenomže holčička si v sobě nese myšlenkové vzorce jako „jsem lhářka“, „jsem špatná“, „nedá se mi věřit“, apod. Stydí se za sebe a tento stud potlačí.

Pak se ta samá holčička dostane k nějakému necitlivému lékaři, který aniž by s ní dostatečně komunikoval, jí provede nějaké bolestivé vyšetření. K předchozím vzorcům se přidá „jsem bezmocná“, „nemůžu rozhodovat o svém těle“… Ačkoli to tato žena nemá napsané na čele, podvědomě to vyzařuje a případný násilník si ji vybere spíš než někoho, kdo je přesvědčen o své hodnotě, moci a právu o sobě rozhodovat. Případný násilník také podvědomě vycítí, kdo o činu bude spíše mlčet (ten, kdo je o sobě přesvědčený, že je lhář a stejně mu nikdo nebude věřit). Zvlášť, když velká část znásilnění je od členů rodiny, kdy násilník svou oběť velmi dobře zná.

Nezapomínejme, že komunikujeme nejen slovy, ale taky mimikou, držením těla, gesty, tím, jak dýcháme… Jenom náš obličej obsahuje 42 svalů, které většinu času neovládáme vůlí. A toto všechno vnímáme podvědomě. Dokážeme tedy vycítit, kdo je silnější a kdo je slabší, kdo se bude bránit a kdo ne…

Do pozice oběti se tak takováto žena nedostala dnem znásilnění, ale sledem událostí, které tomu předcházely. Sledem drobných sebeponížení, drobných potlačených vzteků, případně dalších nepříjemných pocitů.

Abychom vyléčili takto hluboko zakořeněný vztek, na kterém je již naskládáno mnoho dalších vrstev závažných traumat, musíme se postupně prokousat k těm nejstarším, byť banálním zážitkům, a ty přepsat.

Šťastný konec aneb výsledek vyléčení

Výsledkem takového léčení potlačeného vzteku jsou zdravé hranice, silná sebeúcta a vysoká sebehodnota. Díky těmto vlastnostem už člověk nedopustí, aby jej kdokoli ponížil, ani sám sebe už neponíží. A tudíž přestane pociťovat vztek. Takový člověk bude klidný. Ale opravdově a autenticky klidný, ne jako ten, kdo vztek má, jen ho neprojevuje.

Tento stav, kdy se za sebe vždy 100% postavím a nikdy nedopustím ponížení, je těžko dosažitelný ideál. Směřujeme k němu, ale zároveň víme, že se nám to asi nikdy úplně nepodaří. Proto se nebičujeme za to, když nám občas někdo naše hranice naruší a my se za sebe nepostavíme tak, jak bychom si ideálně představovali. Vyčítat si to a cítit za to vinu by zase jenom roztočilo spirálu sebeponížení a vzteku. Z takové situace se poučíme a jdeme dál. Je to nekonečná cesta a cílem je být stále lepší a lepší v zachovávání svých hranic a stále méně a méně vzteklí.

Cílem není být v tom dokonalý a „vyzenovaný“ rádoby-mnich. Snaha o dokonalost by vedla zase jenom k potlačování vzteku a to by nás hodilo na začátek. A to nechceme.

Takže ještě jednou: jakkoli jste vyspělí, rozvinutí a osvícení, cítit občas vztek je v pořádku. Jen je potřeba s tím vztekem umět pracovat, aby nezůstával potlačený, nebo se neprojevoval destruktivně. K práci se vztekem máme techniky NLP (viz workbook). Dlouhodobě potlačovaný vztek pak řešíme terapií, například kineziologií, vzpomínkovou terapií, nebo některými technikami z NLP (časové osy, trauma-fobia proces). Dobře funguje také metoda, kterou jsem zatím v textu nezmínila: EMDR, která též umožňuje zpracovat traumata a přepsat nefunkční vzorce včetně těch sebe-ponižujících.

Chcete prozkoumat svůj vztek? Objednejte se na úvodní sezení a podíváme se na to, zda v sobě potlačený vztek máte, jaké jsou příčiny a co se s tím dá dělat.

Chcete-li si nejprve ještě více prohloubit své pochopení vzteku, přečtěte si další články na toto téma:

• Léčení potlačeného vzteku II. část – článek o primárním a sekundárním vzteku, jak je rozlišit a jak ke kterému z nich přistupovat
• Jak a proč se správně vztekat – článek o širokých souvislostech vzteku: Popisuje, jak nás potlačený vztek brzdí, proč potlačování vzteku vůbec vzniklo, jaké má důsledky nejen pro jednotlivce, ale pro celou společnost, a jak z toho ven.