Důvody, proč trpíme nedostatkem sebedůvěry a sebevědomí, jsou jednak kolektivní (historie, kultura a náboženství, média, apod.) a jednak leží v osobní historii každého z nás. V tom, jak v nás sebevědomí a sebedůvěru pěstovali nebo naopak zabíjeli naši rodiče, prarodiče, učitelky, trenéři, apod. V tomto článku se budeme zabývat tímto individuálním aspektem sebevědomí. Podíváme se na psychologický vývoj lidského jedince a na to, co všechno se může cestou pokazit a vést k nízkému sebevědomí.
Pokud se v některé fázi potíží poznáte, pomůže vám to pochopit příčinu vašeho nedostatku sebevědomí. Toto je velmi důležitá informace pro to, abyste mohli tento problém efektivně vyřešit a své sebevědomí zvýšit.
Pro jednoduchost zde budeme slova sebevědomí a sebedůvěra používat jako synonyma, a sice ve smyslu důvěry ve své schopnosti, tak jak bývají laicky nejčastěji chápány. Slovíčkaření a terminologii si necháme na jindy.
Bezpečí miminka jako základ sebedůvěry
Každé období života buduje sebedůvěru a sebevědomí na jiné úrovni. Začínáme ve fázi miminka vytvářením pocitu bezpečí a bezpodmínečného přijetí. Tyto pocity jsou později základem zdravého sebevědomí. A nebo nejsou, když se vám jich nedostane v potřebné míře.
Toto bezpečí chybí, když je dítě od matky odloučeno nebo nedostává dostatek pozornosti a lásky. Když jsou rodiče příliš ve stresu, příliš zaneprázdnění… Když jsou zklamaní, že chtěli kluka a mají holku, nebo naopak… Když přijde do rodiny příliš brzy sourozenec a rodiče nemají dostatek časové a citové kapacity pro obě děti…
Tato raná traumata podrývají sebedůvěru zásadním způsobem a je poměrně náročné je vyléčit a překonat.
Toto jsou všechno záseky, které budoucí sebedůvěru jedince narušují. Jinými slovy jde o traumata. Tato raná traumata podrývají sebedůvěru zásadním způsobem a je poměrně náročné je vyléčit a překonat. Jde to, ale není to legrace. Obecně lze říci, že čím ranější trauma, tím hůře se léčí.
Chybí-li tento základ sebedůvěry z úplného počátku života, je terapie pro nápravu stavu nevyhnutelná a je potřeba se připravit na to, že získání solidní sebedůvěry bude nějaký čas trvat.
Potlačení dětského vzteku je pro sebevědomí katastrofou
Po tomto nejzranitelnějším období následuje etapa vzdoru. Začínáme se vztekat a vydobývat si to, co chceme. Samozřejmě bez ohledu na potřeby našich nebohých rodičů a celého širšího okolí, neb ještě nemáme schopnost empatie a nedokážeme tak vzít potřeby druhých v úvahu. Toto období je velice důležité z hlediska vytváření hranic vlastního já a rozvoje schopnosti postavit se za sebe. Asertivita vzniká tady – cca od 2 do 4 let věku.
Jenomže i tady se toho může hodně pokazit. Je-li váš vztek v tomto období příliš potlačován, vzdáte to. Naučíte se, že nemá cenu se za sebe bít, nemá cenu se snažit. Že je stejně vždycky všechno po vůli někomu jinému. Naučíte se příliš vyhovovat ostatním. A sebevědomí i sebedůvěra jsou fuč. Dáte sami sebe na poslední místo a zapíšete si do mysli, že tak to musí být.
Toto potlačení se později projeví nejen nedostatkem sebevědomí, ale může mít za následek nekontrolované výlevy vzteku, nebo psychické i tělesné potíže v důsledku dlouhodobého potlačování vzteku.
Programování mozku v předškolním věku
Následuje období osvojování rolí a pravidel. V tomto období, které začíná kolem 5. roku, se učíme, jak se správně chová maminka, jak tatínek, jak paní doktorka, učitelka… Učíme se hrát role a učíme se je hrát „správně“.
V tomto období se nám do hlav nahrávají klíčová přesvědčení, která nám budou formovat náš celý další život (dokud si je nezměníme v terapii).
A mezi tato přesvědčení se mohou vloudit i takové libůstky jako:
- „Nestojím za nic“
- „Jsem k ničemu“
- „Nikam to nedotáhnu“
- „Jsem lempl a flákač“
- „Nemám talent na … (doplňte si)“
- „Nemůžu mít to, co chci“
- apod.
Stačí, aby takováto věta padla od někoho, koho jako dítě milujete a obdivujete, a zaryje se vám to do podvědomí. A můžete se třeba stavět na hlavu, ale dokud si podvědomě opakujete takovéto mantry, tak se sebevědomím a sebedůvěrou je amen.
Je potřeba si uvědomit, že 95% vaší vnitřní mluvy si neuvědomujete, probíhá podvědomě, tzn. že nevíte, co si vlastně sami sobě říkáte. Klienti v terapii bývají často překvapení tím, jaká přesvědčení najdou ve své vlastní mysli.
Okolo 6, 7 let věku je váš mozek z většiny naprogramován. Přestože jeho vývoj se završuje až někdy mezi 25 a 30 lety věku, základní „software“ je nahrán dříve, než to dokážete jakkoli vědomě ovlivnit. Pozdější události mohou váš sebeobraz a sebedůvěru buď posilovat a působit proti nasbíraným traumatům, nebo naopak vaše pochybnosti o sobě a komplexy dále prohlubovat. V žádném případě nelze tvrdit, že pozdější zkušenosti jsou bezvýznamné. K traumatizaci může dojít prakticky v jakémkoli věku.
Puberta a „rozklad“ identity
Další kritické období tak nastává v pubertě, kdy se od těchto naučených rolí začínáme oddělovat, vymezovat se proti nim a hledáme si vlastní cestu. Tímto procesem už zdaleka neprochází každý. Jak ale společnost postupuje ve vývoji, dochází do této fáze stále více lidí.
V dnešní době můžeme obzvláště často u mladých lidí pozorovat tuto tzv. krizi identity. Ale nejen u mladých. Tato krize se může objevit prakticky kdykoli v životě od puberty dál, kdykoli se začneme vymykat společností vymezeným rolím a začne nás pálit otázka „kdo jsem?“. „Kdo jsem, když tradiční role mi začínají být těsné?“ Přičemž tady nejde jen o to najít novou konformní roli. Jde o to najít svou identitu, která může společenským pravidlům trochu nebo zcela odporovat.
Takováto krize identity dokáže se sebevědomím pořádně zahýbat. Člověk najednou neví, kdo je. Navíc tuší, že takového, jaký ve svém jádru je, jej společnost jen těžko pochopí, natož přijme.
Každý je tak odkázaný jen sám na sebe a na své zdroje a schopnosti, které po cestě životem nasbíral. Kdo jich nenasbíral dostatek a nese si s sebou záseky a šrámy z předchozích období života (viz výše), ten může v krizi identity uvíznout a o veškerou pracně vydobytou sebedůvěru přijít.
Jak vidíte, naše sebevědomí a sebedůvěra prochází v průběhu života těžkými zkouškami. Cestou se toho může docela hodně pokazit a lidé, kteří s nedostatkem sebevědomí dlouhodobě bojují, si obvykle nesou problémy z více vývojových fází naráz. Jejich pocit bezpečí v období miminka má trhliny, ve dvou letech je potlačen jejich vzdor, později slyší nelichotivé věty na svou adresu, které si nahrají do podvědomí, a nakonec se ztratí v krizi identity, když se nenajdou ve stereotypu bílého heterosexuálního muže nebo ženy, nebo když si jaksi nemohou vybrat na trhu práce naplňující zaměstnání…
Inteligence jako přitěžující okolnost?
Paradoxem je, že čím chytřejší je člověk, tím hůře tato traumata „odskáče“. Inteligence by měla člověku pomáhat, ale ukazuje se, že v případě vytváření sebedůvěry a sebevědomí spíš škodí.
Chytrý člověk si více než průměrný uvědomuje své nedostatky. Snáz zpochybní společenský status quo a snáz se ztratí v množství možných názorů a perspektiv, které člověk průměrný vůbec nedokáže vidět.
Pokud je tedy vaše sebedůvěra v troskách, mám pro vás jednu malou pozitivní zprávu: asi budete nadprůměrně chytří.
Toto malé (bez)významné plus vám může nakonec pomoci vaše sebevědomí vyhrabat z trosek a poskládat dohromady. Vyšší inteligence a vnímavost jsou totiž velmi užitečné v terapii a urychlují terapeutický proces.
Každý se z toho může vylízat
Jakkoli je vaše sebevědomí zničené traumaty z minulosti, vždycky je možné traumata vyléčit a sebevědomí si zvýšit. Pro začátek zkuste 7 kroků jak si zvýšit sebevědomí, nebo 13 tipů pro chytré lidi, kteří si nepřipadají dost dobří.
A pokud Vám tyto tipy a rady nebudou stačit, neváhejte se objednat na úvodní sezení a mrkneme na to spolu. Pokud jste se poznali výše v textu, tak se nejspíš bez systematické terapie neobejdete. Traumata si většinou žádají odbornou pomoc.
