Děti neposlouchají, partner za sebou nechává bordel, pes zase zdrhnul, padesátý ministr zdravotnictví opět překonal svého předchůdce v blbosti, k tomu připálenej oběd a v počítači zmizel důležitý soubor… Život je pes a některé situace nás dokáží pořádně vytočit. Někomu vytečou nervy „nahlas“, někdo jen bublá uvnitř. Obojí má potenciál nejen zkazit den, ale rozšířit emocionální jed všude okolo. Jak to máte vy a jak s tím pracujete?

Jak (ne)reagovat na své pocity

Ať už je to cokoli, co vás dokáže naštvat, rozladit, vyprudit či urazit, postup ke zvládnutí situace je pořád stejný. Potřebujete se umět zastavit dřív, než vaše emoce vyvolá reakci. Než odseknete z naštvanosti, vynadáte dítěti ze zlosti, přestanete komunikovat s partnerem z uraženosti, apod. Taková reakce totiž situaci většinou jen zhoršuje a roztáčí spirálu nepříjemností. Místo toho je potřeba zachovat chladnou hlavu a reagovat tak, jak je to v danou chvíli nejužitečnější vzhledem k tomu, co chcete v oné situaci dokázat. Hned to vysvětlím na příkladu.

Dělejte to, co vede k cíli (a mějte cíl)

Moje nervy často testuje náš čtyřnohý miláček Olínek – 35kilový nesocializovaný útulkář. Kromě toho, že mě točí samotné jeho chování, tak ještě často sklízím verbální ataky od ostatních páníčků: podle jedněch psa málo vychovávám a podle druhých ho týrám. Vyberte si. Pokud máte děti, možná vám to něco připomíná: každý ví nejlíp, jak je správně vychovávat. Mým cílem ale není hádat se s někým nebo se otravovat se psem. Já chci mít hodného, vyklidněného pejska a užívat si s ním pohodové procházky. Brzy jsem pochopila, že řvaní, rozčilování se, nadávání a hádání se k tomuto cíli nevede. Ačkoli to bývala dlouho moje automatická reakce, pokud šlo o „incidenty“ se psy. Musela jsem se naučit se vyklidnit i tehdy, kdy mi to přišlo takřka nemožné. Jak se mi to povedlo?

Nikdy (!) nepotlačujte své skutečné pocity

Určitě ne tak, že bych předstírala zen. Snažit se pocity potlačovat a dělat, že neexistují, je snad to nejhorší, co můžete se svými pocity udělat. Buď bouchnete později na nejméně vhodném místě, nebo se připravíte i o příjemné pocity jako je radost, nadšení či naplnění. V nejhorším případě z toho můžete i fyzicky onemocnět. Navíc psi a děti vám to stejně nesežerou. Reagují na vaše skutečné pocity, a ne na to, jak se snažíte působit.

Jděte na to chytře

Geokoučink® „Jak zkrotit emoce“ v Modřanské rokli v Praze nabízí sérii otázek a úkolů, díky kterým se naučíte své pocity uřídit, aniž byste je potlačovali. Ve videu níže procházím trasu Geokoučinku® v lese a hledám stanoviště s QR kódy. Tyto kódy přečtu mobilem a zobrazí se mi otázky. Na ty si postupně odpovídám a vede mě to k vyřešení mé konkrétní situace. Mrkněte, jak Geokoučink® funguje…

Jak tento Geokoučink® fungoval na mně?

Krok 1: definovat konkrétní situaci k řešení

Abych se vůbec někam dostala, musela jsem na začátku definovat konkrétní situaci, kterou chci řešit. Tak jsem přemýšlela, co je pro mě nejtěžší a kde mi nervy tečou nejvíc. Je to když potkáme duo psa s páníčkem, kteří se chovají nepředvídatelně a já nedokážu odhadnout, zda je pes hodný, poslušný, nebo ne. Nemůžu tak tedy vůbec předvídat, co se bude dít.

Krok 2: Jak se cítím a co mi to chce říct?

Ačkoli se považuji spíše za nebojácnou, musela jsem si připustit, že hlavní emoce, kterou v takových situacích zažívám je STRACH. Prostě se bojím a nevím, co mám přesně dělat. Jako příčinu jsem odhalila to, že nemám danou situaci pod kontrolou. Máte rádi věci pod kontrolou? Pak možná znáte tu frustraci a stres, když se vašemu vlivu něco vymyká a vy nevíte, co se stane, nedokážete ovlivnit něčí chování, apod. Narazila jsem na jedno ze svých velkých témat: potřeba kontroly. Je neskutečné, v jakých „blbostech“ se dají najít velká životní témata. Ani si neuvědomujeme, že to s tím také souvisí.

Krok 3: Co mi pomůže?

Kromě toho, že jsem si opět připomněla, že kontrolu je dobré občas pustit, přemýšlela jsem, co by mi v dané situaci mohlo zajistit přecejen více kontroly.

KOMUNIKACE! V mé situaci figurovali další lidé se svými psy. Uvědomila jsem si, že jakmile pro mě začíná být nějaká taková situace nepřehledná a ztrácím kontrolu, můžu ji částečně získat díky komunikaci. Díky tomu, že se zeptám, požádám o něco, třeba „chytněte si toho psa, prosím.“ Došlo mi, že jsem se dosud snažila skrývat to, že mám z dané situace strach. Já se přece psů nebojím. Čeho se ale přinejmenším obávám je, že se mi nějaký nevychovaný rotvíček zakousne do Olinka a já buď „zamrznu“ a nechám si zabít psa, nebo se nechám pokousat. Komunikovat s páníčkem mi pomůže získat lepší přehled o situaci. Toto schéma je přenositelné i do jiných kontextů. Je pravda, že jakmile si v různých situacích přestávám být jistá v kramflecích, komunikuju spíš méně než více. Aby moji nejistotu nikdo nepoznal – pochopitelně. To se týká různých pracovních situací především. Jak ale tohle změnit?

Krok 4: Vše potřebné už umím, jen to v sobě probudit

Díky Geokoučinku® jsem si našla pomocnou schopnost, kterou už mám v jiných situacích: „UPRDELISMUS“. Dobře, není to úplně krásné a spisovné slovo, ale pro mě nejlépe popisuje to, co v podobných chvílích potřebuju. A to je v tomto případě to nejdůležitější. A mohlo to dopadnout hůř. Podobnou schopnost vyjadřuje i slovo mámv..ismus :-)

Tuto schopnost jsem si tedy připomněla a „přesunula“ do situací se psem. Ulevilo se mi. Mohla jsem přestat řešit, co si kdo myslí a jestli se někoho nedotknu… a taky mi mírně ubylo napětí z toho, co se může stát. Jelikož jsem chronický „control freak“, tak se nemusím bát zařadit trochu víc uprdelismu do života. Nehrozí, že bych to při svém nastavení přehnala.

V myšlenkách to fungovalo dobře, uvidíme, jak se věci vyvinou v reálném životě. Dám tomu trochu čas a budu vás informovat…

O měsíc později: Jak to zafungovalo?

Musím uznat, že to nějaký efekt přineslo. Neměla jsem moc čas nad tím průběžně přemýšlet a soustředit se na to, tak to spíše hodnotím zpětně. Přestala jsem tolik řešit lidi okolo a začala jsem se víc zaměřovat sama na sebe a na své vnitřní naladění, které pak vnímá pes a reaguje na něj. Jestli více komunikuju, to si nejsem jistá. Vlastně to díky notné dávce uprdelismu už tolik nepotřebuju a někdy se tak věnuju sobě a svému psovi, že nestihnu ani pozdravit (tímto se všem omlouvám a neberte si to osobně). Jsem klidnější a tím je klidnější i pes. A to byl hlavní cíl. S několika pejskaři jsme mezitím i pokecali, takže někdy zbude kapacita i na to :-)

Přišel jsem s Tebou na vlastní životní pravdy, poskládal se mi znovu dohromady život a našel jsem cestu, kterou mám jít dál. Ukázala jsi mi nový pohled na svět, Moc díky.

Patrik J.
CK Hory

Workbook ZDARMA

Život podle představ

Jak si postupně začít vytvářet život podle vašich představ? Utřiďte si myšlenky a zjistěte, co je momentálně ten nejdůležitější krok.

Po zadání jména a e-mailu vám pošlu workbook ve formátu PDF.

Na uvedenou adresu vám cca 1x za měsíc pošlu zpravodaj plný podnětných informací. Když se vám nebude líbit, můžete se z něj kdykoli odhlásit dvěma kliky myší.